Archiv 2012

Zápis z 29. prosince [37/2011]

Zápis ze zasedání zastupitelstva obce Křečovice, ze dne 29. 12. 2011 v zasedací místnosti Obecního úřadu Křečovice. Zahájení v 18,00 hodin.

Přítomni: Robert Nečas, Monika Pechačová, Pavel Novotný, Karel Krymlák, Martin Krampera, Petr Sochor, Jitka Jirásková, Vladimír Čermák, Aleš Bobál, Petr Rákosník, Zbyněk Šobíšek
Ověřovatelé zápisu: Martin Krampera, Jitka Jirásková
Návrhová komise: Petr Sochor, Aleš Bobál, Karel Krymlák

Schválení programu zasedání zastupitelstva
Hlasování 11 0 0

  1. Zpráva o plnění usnesení z posledního zasedání
    Zastupitelstvo bylo starostou obce informováno o plnění usnesení z posledního zasedání.
  2. Rozpočtové opatření č. 7/2011
    Zastupitelstvo odsouhlasilo rozpočtové opatření č. 7/2011 dle přílohy.
    Hlasování 11 0 0
  3. Schválení rozpočtu obce Křečovice na rok 2012
    Zastupitelstvo schválilo rozpočet obce Křečovice pro rok 2012 bez výhrad.
    Hlasování 11 0 0
  4. Rozpočtový výhled obce Křečovice
    Zastupitelstvo schválilo rozpočtový výhled obce Křečovice pro rok 2012, 2013.
    Hlasování 11 0 0
  5. Odpisy dlouhodobého majetku
    Zastupitelstvo schválilo odpisový plán pro odepisování dlouhodobého majetku.
    Hlasování 11 0 0
  6. ZŠ Křečovice – schválení dodatku
    Zastupitelstvo schválilo Dodatek č. 1 ke zřizovací listině příspěvkové organizace ZŠ Josefa Suka a MŠ Křečovice. Zřizovatel svěřuje příspěvkové organizaci k hospodaření 3 ks nových akumulačních kamen (tělocvična).
    Hlasování 11 0 0
  7. Žádost o příspěvek – Svaz diabetiků ČR
    Zastupitelstvo schválilo žádost o finanční příspěvek na činnost základní organizace – Svaz diabetiků ČR v částce 1.000,-- Kč.
    Hlasování 11 0 0
  8. Žádost o dataci – pí Žikešová, Nahoruby
    Zastupitelstvo schválilo finanční příspěvek paní Danuši Žikešové, Nahoruby 3, na domovní čističku odpadních vod ve výši 10.000,-- Kč. Kolaudace byla provedena 9. 12. 2011.
    Hlasování 11 0 0
  9. Žádost o příspěvek – Ochrana fauny ČR
    Zastupitelstvo schválilo žádost Ochrany fauny ČR o finanční příspěvek na činnost v roce 2012. Příspěvek je schválen ve výši 1.000,-- Kč.
    Hlasování 11 0 0
  10. SON – příspěvek r. 2012
    Zastupitelstvo schválilo příspěvek pro Sdružení obcí Neveklovska na rok 2012 ve výši 47.255,--Kč.
    Hlasování 11 0 0
  11. Žádost o úpravu obecní komunikace – p. Lakatoš Strážovice
    Zastupitelstvo neschválilo žádost pana Zdeňka Lakatoše, Strážovice, č. p. 36 na úpravu povrchu obecní cesty živičnou směsí včetně provedení spodní konstrukce. Úprava povrchu byla provedena štěrkem.
    Hlasování 11 0 0
  12. Zpracování pasportu
    Zastupitelstvo schválilo zpracování pasportu obecních komunikací pro obec Křečovice.
    Hlasování 11 0 0
  13. Na vědomí:
    • Seznámení se zápisem z valné hromady DSO BENE–BUS
    • Informace o postupu prací na ČOV v Křečovicích

Zapsala: Monika Pechačová

Pozvánky [37/2011]

8. ročník srazu traktorů ZETOR

Již 8. ročník srazu traktorů ZETOR se bude konat v sobotu 5. května 2012 od 12 hodin, jako už tradičně na návsi v Nahorubech.

Oděv z doby výroby traktoru vítán – fantazii se meze nekladou...

Okružní jízda, soutěže, občerstvení
Startovné jako každý rok, vstupné dobrovolné

Z. Šobíšek 774 647 374
M. Ruzha 776 583 373

Netradiční soutěže hasičských družstev v požárním útoku

Sbor dobrovolných hasičů HOŘETICE Vás srdečně zve na I. ročník netradiční soutěže hasičských družstev v požárním útoku MEMORIÁLU JOSEFA BOUČKA.

V sobotu 7.7.2012 od 13.00 hod. v Hořeticích (prezentace od 12.00 hod.)
Kategorie soutěže: muži, ženy, děti

Přihlášky a informace:
605 730 619, 737 313 824
e-mail: sdhhoretice@seznam.cz
Po skončení soutěže následuje volná zábava s hudbou

Škola Křečovice – 230 let [37/2011]

Několik let po vydání školského zákona císařovnou Marií Terezií v roce 1774. Konkrétně po osmi letech, je možno počítat začátek školství v Křečovicích, které zůstalo nepřetržitě (mimo válečné události) do dnešních dnů tedy 230 let.

Povinná školní docházka se vztahovala na děti ve věku 6-12 let. Za nedodržování zákona nehrozila žádná sankce. Počítalo se s pozdějším vynucováním této docházky, nejprve však Marie Terezie potřebovala vybudovat síť škol a hlavně navyknout své poddané na přítomnost školství.

Na venkově nový školský předpis vyvolal nemalé vášně: Že děti mají chodit do školy namísto toho, aby vypomáhaly na poli. Ve své době to nebyl zase tak sobecký argument. Mládež školního věku se osvědčovala jako platná výpomoc při zemědělské práci. Nesmíme zapomenout ani na finanční (naturální) náklady, které rodičům s nástupem dětí do školy vznikaly: jenom chudé rodiny neplatily „školné“.

Školy nebyly zřizovány nahodile, ale podle pevného klíče, který se řídil církevní organizací. Při každém kostele, kde se mohlo sejít alespoň 80-100 žáků, musela být zřízena jedna škola. Vesnická škola byla většinou jednotřídní až dvoutřídní a zpravidla se o vše staral jediný učitel. Na školách se vyučovalo čtení, psaní, počty a samozřejmě náboženství. Obzvláště koncepce náboženské výuky prošla bouřlivým vývojem. Marie Terezie byla pro zachování tradiční náboženské výchovy, Josef II. se snažil náboženskou výuku přetransformovat ve výchovu k obecné mravnosti a loajalitě vůči panovníkovi a státu.

V Křečovicích podle ústního podání vyučovaly prý v nejstarší době (před r. 1780) v domku č. 5, kde se říkalo „U Chaloupků“, nějaké dvě starší ženy, jež učily podle staré modlitební knihy písmena znáti a skládati dohromady, ovšem s výsledkem nevalným. Proto využili občané křečovití té okolnosti, že se Jan Český (učiteloval od 29. ledna 1779 do 15. srpna 1779 v Živohošti) nepohodl s farářem v Živohošti o nějaké pole, a jak se samo sebou rozumí, tento spor prohrál a přešel do Křečovic. Podle záznamu samotného Jana Českého byl od 15. srpna 1779 do 23. ledna 1781 na zahálce. V lednu 1781 a to 29. zahájil Jan Český vyučování v Křečovicích v domku č. 27 „U Špatenků“.

Podle metodické knihy z r. 1777, složil Jan Český učitelskou zkoušku a byl v Křečovicích potvrzen dekretem z 3. května 1782. Vyučoval a bydlel v domě č. 29. Potom koupil domek č. 5 dřevěný (chatrný) za 30 zl. a učil v něm za pomoci svých synů Matěje a Jana. Poněvadž bylo žáků mnoho, učívalo se i ve vedlejší komůrce, přistavené do dvora, nebo i v sousedním statku č. 6. Do školy Křečovické chodily tehdy děti z dalekého okolí: Krchleby, Strážovice, Suchdol, Břišejov, Vlkonice, Velběhy, Osečany, Nahoruby, Lhotka a Prosenice. Jak se učilo, o tom nechme vyprávět školní kroniku:

Do školy se chodilo ovšem hlavně v zimě – proto také starší lidé říkávali: Já chodil do školy tři, čtyři zimy. Každý vzal s sebou knihu, již náhodou doma měl, kroniku, kancionál, nebeklíč, a z toho se učili slabikovati: ká…o, ko, bé…y, by, el…a, la, kobyla. Ku psaní každý nosil s sebou dřevenou černou tabulku, na kterou učitel předepsal jeden řádek – každému něco jiného – a žák to napodobil. Po čase odkoupil od učitele frakturu, t. j. předpis latinkou a německým písmem napsaný, a ten napodobil písmenu za písmenou třebas 1 roku, až si koupil jiný. Při této metodě je ovšem samozřejmo, že mnohý žák se naučil vůbec jen psáti svůj podpis a jinak nic psaného nepřečetl. Počítání bylo vůbec jen mechanické. Škola začínala modlitbou, po ní se sborově odříkávala násobilka. Bohatší žáky brával si učitel ke stolu a probírával s nimi lecos sám, při čemž ostatní chudší zaháleli. Oprava a hotovení brkových per zabralo každé odpoledne aspoň hodinu. Jako honorář přinášeli obyčejně před nedělí hoši chléb, trošku mouky, krupek, syrové nebo sušené ovoce, polénka nebo otýpky dříví, sobotáles platil málokdo. Peníze si musel kantor vydělávati šumařením u muzik a po veselostech. Ti žáci, kteří se učili hudbě, byli místo literního vyučování posíláni do dřevníku, kde jeden pištěl pro sebe na klarinet předepsaný valčík, druhý cvičil si menuet, třetí vedle něho nadýmá se a vřestí na trombu přiznávku k polce, čtvrtý skřípe na housle mši, pátý se nadýmá a cvičí se na bastrubu marš, šestý na flautu kalup. Jest to milé a líbezné poslechnutí. Když pak kluky omrzela hudba, věnovali se různým tělesným cvikům, zejména se proháněli navzájem koštětem, namočeným v hnojůvce. Když už to přesahovalo meze, vyšel pan učitel a srovnal kluky pořádným výpraskem.

Se zřízením lokalie nastala r. 1787 Janu Českému nová povinnost – převzal úkol organisty. S tím ovšem přišel i nový zdroj příjmů, neboť počal bráti posnopné, jež čítalo 399 snopů a dříve se odvádělo učiteli neveklovskému. Kromě toho bylo mu za varhanictví přiřčeno 30 zl. ze zádušní pokladny. O obě tyto položky povstal spor s učitelem neveklovským Ignácem Chlumským, jenž tvrdil, že se těchto příjmů nikdy nevzdal. Spor byl rozřešen až za nástupce Jana Českého, jeho syna Matěje, komisí, konanou 21. července 1801, v ten smysl, že posnopné patří učiteli křečovickému, kdežto oněch 30 zl. že bude bráti do své smrti učitel Chlumský, načež připadnou učiteli křečovickému. Dne 15. března 1800 zemřel Jan Český a byl slavně pochován., Pohřeb vedli dva kněží: P. Radnický z Křečovic a P. Kašpar Chalupa z Maršovic. Hudební stránka pohřbu připadla na starost kantoru z Bělice, Václavu Hlávkovi, jenž „ku pohřbu sloužil s valdhornami, s klarinety a fagotem“.

Po smrti Jana Českého pokračoval v Křečovicích vyučovat jeho syn Matěj, který byl potvrzen dekretem z 20. července 1801 jako učitel v Křečovicích. Brzy po jeho nastoupení byly škole vykázány místnosti v domku č. 12. V roce 1819 byla postavena školní budova č. 37 patronem Bedřichem hrabětem Pourtáles (koupil s bratrem Janem roku 1805 Tloskov) a byla vysvěcena roku 1821. Byla jednotřídní a chodilo do ní tenkrát 280-300 dětí. Není proto divu, že si Matěj Český musel brát na výpomoc školního pomocníka, kterého musel sám vydržovat. Byli to František Nový (1825-1835), Jan Zykán (1835-1840), Antonín Drchka (1840-1842) – znamenitý učitel, varhaník a hlavně houslista, Václav Fiala (1842-1846). Po něm přišel už otec skladatele Josef Suk od 1. září 1846.

Pavel Novotný

Zápis z 23. února [37/2011]

Zápis ze zasedání zastupitelstva obce Křečovice, ze dne 23. 2. 2012 v zasedací místnosti Obecního úřadu Křečovice. Zahájení v 19,00 hodin.

Přítomni: Robert Nečas, Monika Pechačová, Pavel Novotný, Karel Krymlák, Martin Krampera, Petr Sochor, Jitka Jirásková, Vladimír Čermák, Aleš Bobál, Petr Rákosník
Omluveni: Zbyněk Šobíšek
Ověřovatelé zápisu: Petr Rákosník, Aleš Bobál
Návrhová komise: Jitka Jirásková, Pavel Novotný, Vladimír Čermák

Schválení programu zasedání zastupitelstva:
Hlasování 10 0 0

  1. Zpráva o plnění usnesení z posledního zasedání
    Zastupitelstvo bylo starostou obce informováno o plnění usnesení z posledního zasedání.
  2. Rozpočtové opatření č. 1/2012
    Zastupitelstvo schválilo rozpočtové opatření č. 1/2012 dle přílohy.
    Hlasování 10 0 0
  3. Zpráva o hospodaření obce za rok 2011
    Účetní obce, paní Krymlákovou, bylo předneseno a vysvětleno hospodaření obce za rok 2011 a schváleno zastupitelstvem dle přílohy.
    Hlasování 10 0 0
  4. Hospodářský výsledek ZŠ Josefa Suka a MŠ Křečovice
    Zastupitelstvo schválilo hospodářský výsledek za rok 2011. Úspora ve výši 2.728,85 Kč bude převedena do rezervního fondu.
    Hlasování 10 0 0
  5. Schválení výroby nových www stránek obce
    Zastupitelstvo schválilo uzavření smlouvy se společností Galileo Corporation na zpracování nových webových stránek obce Křečovice, které budou odpovídat nové legislativě. Dále dle smlouvy budou webové stránky obce touto společností zpravovány.
    Hlasování 10 0 0
  6. Partnerská smlouva Posázaví o.p.s.
    Zastupitelstvo obce schválilo podepsání rámcové partnerské smlouvy s obecně prospěšnou společností Posázaví o.p.s. S touto společností bude obec spolupracovat při získávání dotací pro rozvoj obce.
    Hlasování 10 0 0
  7. Žádost o příspěvek – Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska
    Zastupitelstvo schválilo příspěvek na činnost Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska, okres Benešov ve výši 1.000,-- Kč.
    Hlasování 10 0 0
  8. Žádost na ČOV – pan Lomoz, Nahoruby
    Zastupitelstvo schválilo finanční příspěvek panu Václavu Lomozovi, Nahoruby 10, na domovní čističku odpadních vod ve výši 10.000,-- Kč. Kolaudace byla provedena 9. 12. 2011.
    Hlasování 10 0 0
  9. Žádost o odprodej pozemku – manželé Letlovy, Nahoruby
    Zastupitelstvo schválilo odprodej pozemku č. 958 o výměře 1.201 m2 v k. ú. Nahoruby, žadatelé manželé Letlovy, ve výši 25,-- Kč za 1 m2.
    Hlasování 10 0 0
  10. Žádost SDH Křečovice – příspěvek na dětské maškarní
    Zastupitelstvo schválilo žádost SDH Křečovice o finanční příspěvek na dětské maškarní odpoledne ve výši 1.000,-- Kč. Akce se bude konat 10. března 2012 v Hostinci u Kohouta v Křečovicích.
    Hlasování 10 0 0
  11. Finanční dar – sl. G. Novotná, Křečovice
    Zastupitelstvo schválilo finanční dar slečně Gabriele Novotné za práci na www stránkách obce Křečovice za rok 2011 ve výši 4.000,-- Kč.
    Hlasování 10 0 0
  12. Finančí dar – paní Čermáková, Vlkonice
    Zastupitelstvo schválilo finanční dar paní Miluši Čermákové za služby občanům – prodej pečiva ve Vlkonicích v roce 2011, ve výši 2.000,-- Kč.
    Hlasování 10 0 0 Finanční dar – pan Novotný Pavel, Křečovice
    Zastupitelstvo schválilo finanční dar panu Pavlovi Novotnému, Křečovice za práci redaktora Křečovických listů v roce 2011 ve výši 4.000,-- Kč.
    Hlasování 10 0 0
  13. Na vědomí:
    • Seznámení s kladným stanoviskem Krajského úřadu Středočeského kraje k projektu „Zateplení objektu ZŠ a MŠ Křečovice“. Žádost o dotaci bude podána 29. 2. 2012.
    • Dne 15. 2. 2012 bylo požádáno prostřednictvím „Posázaví“
      1. o dotace na opravu kapliček ve Strážovicích a v Hořeticích
      2. o dotaci na úpravu zeleně na návsi v Křečovicích u čekárny
    • Informace o postupu prací na ČOV v Křečovicích. Začátek provozních zkoušek – úterý 21. 2. 2012.
    • Seznámení s projektem opravy chodníku (položení zámkové dlažby) v Živohošti.
    • Seznámení s rozpočtem dobrovolného svazku obcí BENE-BUS na rok 2012

Zapsala: Monika Pechačová

Válečné zápisky vojáka 1914-1918 (XIV. díl) [37/2011]

14. prosince 1918 odjížděl náš „tatíček Masaryk“, 1. prapor 21. pluku a 2. prapor 22. pluku do Čech. Odpoledne jsme jeli podzemní dráhou na Boulevard des Italiena a chtěli jsme jít do muzea Grevin, nemohli jsme to však hned najít, a když jsme tak chodili, zastavil nás jeden civil s paničkou a dali se s námi do řeči. Když se dověděli, že jsme Čechoslováci a že jsme v nemocnici – aby prý jsme šli s nimi do divadla Palais Royal. Dali nám v kavárně kávu a pak jsme dostali též lóži pro čtyři osoby v divadle na galerii, hrálo se tam pěkně, neb tam chodí samá elita, ale my jsme rozuměli až desáté slovo. O půl šesté byl konec a my když jsme se dostali zas na Boulevard des Italiens, byly ulice jako zeď, křiku, pískání, zpěvu, střílení a vše jako jeden celek, který člověka uchvátil a nesl sebou jako pírko. Mnozí byli bez čepic, klobouků, bez kabátů, o které přišli v tlačenici, ale zlobení nepomohlo, neb bylo křiku k ohluchnutí. Nejvíce hřmotu nadělalo americké vojsko, neb to byla oslava příjezdu presidenta Wilsona, a proto vedly oslavy po americku. My jsme se dostali s velkou námahou do podzemní dráhy, která byla také přeplněna a s ní do naší ulice. Všude po městě bylo světlo jako ve dne, zvlášť na hlavních ulicích některé domy byly jako v ohni, jiné ozdobeny různými barevnými světelnými reklamními obrazy, takže to připadalo po těch válečných vřavách jako moře pohádek. Druhý den, když jsme chodili po ulici, zastavil si nás nějaký mladík a žádal, by si nás mohl vyfotografovat do alba spojeneckých vojsk. 16. prosince 1918 odpoledne, když jsem vystoupil z podzemní dráhy před operou, bylo tam všude plno lidu, postavím se a čekám, neb nebylo možno dál jít, za půl hodiny jel tudy prezident Wilson a pak za hodinu zase zpět. Chodili jsme též do českého hostince „U Zelenků“, kde nám platil každý den jeden vrchní číšník z Grandhotelu, Karel Vydra, 30-50 sklenic piva. 19. prosince 1918 jsem viděl italského krále s korunním princem, když projížděl Paříž. Též jsem si koupil střevíce za 33 franků. Došli jsme si též do české kolonie a dostali jsme každý jedno teplé a jedno lehčí prádlo americké dva ranže, krabičku fíků a kousek čokolády. Z Národní rady jsme dostali revoluční pásky a ostatní vyznamenání, že dostanem od svých rot až v Čechách.

Dříve doktor odesílal pacienty, jak jen byl trochu vyléčen, ale nyní, když nepotřebovali již místa pro nové, zůstávali zde ranění déle. My jsme však již neměli nikdo stání, zvlášť když jsme slyšeli, že již naše pluky odjíždějí do Čech. 22. prosince 1918 nás převlékli z nemocničního prádla do vojenského, dostali jsme u české kolonie 10 franků, od Národní rady též a večer v 6 hodin jsme odjížděli sanitním vozem z nemocnice Pantheon a v 9 hodin večer jsme odjeli z Paříže. Na Štědrý den jsme přijeli do Cognaku a tam nás v nemocnici znovu rozdělovali podle ran, někteří zůstali ještě v nemocnici, jiní v „rekonvalescenci“ a nás asi 4 dali na „depo“, ale tam nebylo ani kde spát. O svátcích vánočních jsme chodili z kanceláří do kanceláří, ale všude nás jen odbyli, vymlouvali se, když jsme se ucházeli o svoje požadavky, neb zde byl všude nepořádek a všude jen „ulejváci“. Vše se připravovalo již k odjezdu a my jsme měli čekat, až vše odjede, teprve že pojedeme zvlášť sanitním vlakem. Byl nám však každý den jako moře, proto jsme šli na posádkového velitele, kapitána Koutného, aby nás dali do stanu ke 23. pluku, abysme mohli s nimi jet o několik dní dříve. (To se mi však nevyplatilo.) 26. prosince 1918 dostával 23. pluk od města Cognaku prapor, ale docela jiným způsobem než nám. 30. prosince 1918 jsem byl též v našem biografu, kde hráli snímky z nějaké stavy v Praze, ale to bylo jásotu a křiku jako od malých dětí a stále chtěli, aby se to opakovalo. 3. ledna 1919 jsme konečně po dlouhých prosbách byli přiděleni k rotám a dostávali jsme hned nový oděv, výzbroj, boty a všechny potřeby i naše zadržené prémie. V neděli 5. ledna dopoledne se nakládal trém a odpoledne ve 3 hodiny jsme se ubírali posledně za zvuků naší hudby na nádraží v Cognaku a v 5 hodin jsme odjížděli z tohoto našeho druhého domova. Ve vagonu nás bylo 49 se vší výzbrojí, takže jsme sotva mohli stát, ale na to nikdo nedbal, vždyť jsme jeli k domovu po takovém utrpení a zkouškách. Tratě však byly přeplněná a museli jsme mnoho čekat, 3-5 hodin i celý půlden a to bývalo křiku, neb se ta cesta k domovu zdála příliš dlouhá. Tak si nás předávali, vždy vystřídali lokomotivu, až jsme se třetí den večer dostali na poslední francouzskou stanici, kde jsme stáli asi 3 hodiny, pak nám rozdělil vlak na dva díly, ke každému dali 2 silné elektrické mašiny a jeli jsme skrz Alpy, někde přes 1 m sněhu.

9. ledna 1919, když jsme již měli Alpy za sebou, sepjali nás zas dohromady, dali nám silnou parní lokomotivou, s kterou jsme pak ujížděli jako na závodech a večer jsme již byli na místě – v Padový. Tam jsme spali do rána ve vozech a ráno jsme šli do Betele a ubytovali nás v Hindeouburgově zámku. Zde se každý transport naložil do italských vagonů, které šly až do Č. Budějovic. 15. ledna v 6 hodin ráno jsme vyjeli z Padovy a ve 12 hodin jsme jeli přes rakousko-italský front a řeku Piavu po dřevěném prozatímním mostě, takže nám hrozilo, že spadnem se vším do Piavy. Druhý den ráno jsme již byli na hranicích Rakouska a tu mělo být vše pohotově kdybysme snad byli přepadeni. Jelo se velice pomalu, takže jsme na jedné větší stanici stáli celý půlden.

17. ledna 1919 jsme byli přepadáni celou cestu, zvláště jakmile vlak zastavil. Hned bylo kolem vlaku roztrhaných hladových vojáků i feláků rakouských dětí, žen a vše úzkostlivě prosilo o kousek chleba, nebo něco k jídlu – dávali jsme jim i poslední, vždyť jsme dobře věděli, co je hlad a sami jsme ani mnoho nejedli, jen jsme si vykládali a těšili se na domov, ke kterému se s námi vlak blížil. 18. ledna 1919 ve čtvrt na tři ráno s námi zastavoval v Č. Budějovicích a již nám hrála vojenská hudba v nádraží na uvítání. Každý si zajisté představí, co bylo zpěvu, křiku a jásotu, že jsme se přec šťastně dostali skoro za 5 let opět do své rodné země. Tam nás přeložili do našich vagonů a v 1 8 hod. nás již unášel vlak ku Praze. Všude na nádražích byly slavobrány, vše ozdobeno a jakmile jsme někde zastavili již jsme byli obstoupení spoustou lidu – našli se známí a již se dovolával každý a poptával na toho – onoho a tak to byli již stále. Ve 3 hodiny odpoledne jsme vystoupili opět za zvuků hudby na Wilsonově nádraží a byli jsme oblehnuti spoustou lidu. Vše se muselo seřadit a měl k nám vrchní inspektor vojska Scheiner uvítací řeč, na niž mu odpověděl velitel našeho oddílu a šli jsme pak na Hradčany do Černických kasáren. Jak bylo dojmy na nás působily se vypsat nedá – jen tolik, že jsme se cítili ze všeho utrpení již odměněni a každý měl oči zalité slzami, aniž věděl proč. Tak jsme totiž cítili ten vděk národa -- ale klamali jsme se!!! (Všichni, co jsme byli od 21. a 22. pluku, neb ranění, dostali jsme hned první dovolenou, ale jen na 5 dní, aby prý se mohli všichni brzy vystřídat.)

21. ledna 1919 jsem šel za 5 let zas na dovolenou, s jakými pocity nemusím psát. Po uplynutí dovolené jsem jel do Prahy, ale 23. pluk, ku kterému nás přidali byl již v Brně a k našim plukům 21. a 22. nás již nechtěli přeložit, proto jsem musel do Brna. Tam jsme byli ubytováni v prkenných barákách, proti České technice a chodilo se každý den na cvičení. My ale, co jsme byli ranění, chodili jsme k lékaři a na cvičení se nám nechtělo, neb to již nemělo pro nás smyslu. Tak jsme si vyžádali 20 dní dovolenou, kterou jsme 20. února 1919 nastoupili. Když ale jsme se vrátili z dovolené, tak se nám zvlášť ta vojna již nechtěla líbit, a pak se vyprávělo, že se pojede na Slovensko. To nás teprve málo zajímalo, proto jsme chodili stále na doktora. 20. března 1919 odjížděl 23. pluk na Slovač a mě poslal doktor do záložní nemocnice č. 3. Tam jsem se zdržel týden. 5. dubna 1919 přišlo moje vysvědčení z nemocnice, v němž mi bylo přiznána značka C (a proto jsem měl být dán ke službě beze zbraně, já jsem se však v „ulejvání“ nevyznal, a proto jsem sloužil jako každý zdravý).

Pak přišel rozkaz, že v Užhorodu Maďaři udělali silný útok na italskou legii a my, že tam máme být přeloženi. Šli jsme tam pěšky 100 km a stále v dešti a v noci jsme spali obyčejně ve stodolách. Potkali jsme též Židy, které schytali v Užhorodě (padělali kolky na peníze), které jim nalepili na obličej a z nás každý, kdo je potkal, tak si též na ně „přidal“, tak že byli máloco živí. 17. dubna 1919 jsme došli do Sebranice nedaleko Užhorodu, tam jsme byli 4 dny, dali nám potřebné věci a odvezli nás v nákladních automobilech zpět do Košic, neb se tam čekalo od Maďarů povstání. 29. dubna 1919 nás zas odvezli do Užhorodu a dělali jsme nástup. Maďary jsme zatlačili a dobyli hlavní železniční křižovatky Čopu. Tam jsme 1. května 1919 manifestovali a naše hudba zde prvně zahrála naše národní hymny. Držely se služby ve vesnicích na nádražích a zadrželi jsme na dva-tři tisíce zajatců, kteří byli posláni z Ruska Maďarům na posilu. Přišla zpráva o nešťastné smrti ministra Štefánka, konaly se smuteční projevy za přítomnosti všeho vojska.

12. května 1919 jsem byl poslán se stráží na nádraží v Batumi, tam jsme měli dobrý byt i stravu, ale byly tam vši. Ročníky od 22 let výše a od 20 let mladší byly demobilizovány. Prvý prapor od 23. pluku byl dán k Miškovci, neb tam Maďaři dělali silný útok, nás vyměnili domácí vojáci na nádraží a šli jsme k pluku. Denně jsme chodili po hranicích neb to byl nejvýchodnější cíp naší republiky. Nepřikládala se velká pozornost maďarskému útoku na Miškovce, ale pak když naše vojsko bylo donuceno k ústupu, bralo se to již vážně. My jsme šli 31. května 1919 se vším na nádraží a zaslali nás do Košic. Druhý den jsme měli přísnou pohotovost, vše se již bralo vážně, neb se z Košic všechno stěhovalo ve velkém spěchu, takže nám ani nešlo do hlavy, jak jsme mohli tak dlouho zahálet ve východním cípu Slovenska, když se již z Košic všechno stěhuje. 2. června 1919, když jsme již stáli připraveni před nádražím v Košicích, přijel praporník Kloud na koni a vysvětloval nám situaci – že totiž domácí pluky, aniž by se na ně dělal od Maďarů silný útok, dají se na ústup a vzadu rozhlašují, že jejich pluky jsou celé rozbité a dělají jen zmatek. Proto naší povinností je obnovit pořádek, všechno, co je vzadu rozptýleno musí s námi – nebo všechno střílet. Jeli jsme asi 4 stanice od Košic, tam jsme vystoupili, udělali řetěz (linii) a šlo se dopředu. Daleko jsme však nedošli a již do nás střílel maďarský pancéřský vlak – když ho naše artilerie zahnala, šli jsme dopředu. Přehnala se bouře a my jsme stále postupovali přes vesnici Hydasnemety, když jsme postříleli maďarskou cyklistickou patrolu. Zleva však bylo vidět jak naši z kopců ustupující a Maďaři ve velké síle nás zatáčejí zleva, jedině dva italské kanóny, které byly s námi, udržovaly je v postupu. Celou noc pršelo a my jsme se zahrabávali v klíně, blátě až do rána neb jsme měli zaujmutou dobrou pozici, kterou jsme nechtěli opustit.

Pavel Novotný (konec XIV. části)

TJ vltavan Křečovice – fotbal [37/2011]

Rozpis zápasů jarní části sezóny:
kolodomácí – hosté termin
14.Lešany – Křečovice 8.4.2012 16:30 NE
15.Křečovice – Václavice14.4.2012 16:30 SO
16.Poříčí n/S. B – Křečovice21.4.2012 17:00 SO
17.Křečovice – Úročnice B28.4.2012 17:00 SO
18.Neveklov B – Křečovice5.5.2012 17:00 SO
19.Křečovice – Čerčany12.5.2012 17:00 SO
20.Bystřice B – Křečovice20.5.2012 17:00 NE
21.Bukovany – Křečovice26.5.2012 17:00 SO
22.Křečovice – Pecerady2.6.2012 17:00 SO
12.Jablonná n/Vlt. – Křečovice9.6.2012 17:00 SO
13.Křečovice – Heřmaničky A16.6.2012 17:00 SO

Gabriela Novotná (www.fotbal.cz)

Oslava MDŽ v Krchlebích [37/2011]

Vážení spoluobčané. Chtěli bychom Vám sdělit své zážitky z hezké akce.

Byli jsme hasičským sborem této obce pozváni na oslavu MDŽ. Už toto pozvání nás mile potěšilo. Přišli jsme mezi prvními, během chvíle se však místnost, kde se posezení konalo, zcela zaplnila lidmi nám dobře známými – přáteli, kamarády.

Pořádající měli všechno velice pěkně připraveno – bylo stále co jíst i pít (:-) !!! Pro příjemnou náladu vyhrával k poslechu nebo tanci p. Kabíček. A že jsme to "roztočili", to je víc než jasné. Velikým překvapením bylo, že každá z nás žen dostala od pořádajících mužů krásnou květinu. Atmosféra zde byla vskutku srdečná, bezprostřední – opravdu se nám moc líbilo. A tak jsme zde setrvali do pozdních nočních hodin. Vždyť těch příležitostí, kdy se můžeme společně sejít, popovídat si a zavzpomínat zase tolik není, tak bychom nabízených možností měli využít.

Za tento krásný večer děkují hasiči z Hořetic.