Historie : Články z historie Křečovic a celé obce a okolní oblasti.

Škola Křečovice – 230 let [37/2011]

Několik let po vydání školského zákona císařovnou Marií Terezií v roce 1774. Konkrétně po osmi letech, je možno počítat začátek školství v Křečovicích, které zůstalo nepřetržitě (mimo válečné události) do dnešních dnů tedy 230 let.

Povinná školní docházka se vztahovala na děti ve věku 6-12 let. Za nedodržování zákona nehrozila žádná sankce. Počítalo se s pozdějším vynucováním této docházky, nejprve však Marie Terezie potřebovala vybudovat síť škol a hlavně navyknout své poddané na přítomnost školství.

Na venkově nový školský předpis vyvolal nemalé vášně: Že děti mají chodit do školy namísto toho, aby vypomáhaly na poli. Ve své době to nebyl zase tak sobecký argument. Mládež školního věku se osvědčovala jako platná výpomoc při zemědělské práci. Nesmíme zapomenout ani na finanční (naturální) náklady, které rodičům s nástupem dětí do školy vznikaly: jenom chudé rodiny neplatily „školné“.

Školy nebyly zřizovány nahodile, ale podle pevného klíče, který se řídil církevní organizací. Při každém kostele, kde se mohlo sejít alespoň 80-100 žáků, musela být zřízena jedna škola. Vesnická škola byla většinou jednotřídní až dvoutřídní a zpravidla se o vše staral jediný učitel. Na školách se vyučovalo čtení, psaní, počty a samozřejmě náboženství. Obzvláště koncepce náboženské výuky prošla bouřlivým vývojem. Marie Terezie byla pro zachování tradiční náboženské výchovy, Josef II. se snažil náboženskou výuku přetransformovat ve výchovu k obecné mravnosti a loajalitě vůči panovníkovi a státu.

V Křečovicích podle ústního podání vyučovaly prý v nejstarší době (před r. 1780) v domku č. 5, kde se říkalo „U Chaloupků“, nějaké dvě starší ženy, jež učily podle staré modlitební knihy písmena znáti a skládati dohromady, ovšem s výsledkem nevalným. Proto využili občané křečovití té okolnosti, že se Jan Český (učiteloval od 29. ledna 1779 do 15. srpna 1779 v Živohošti) nepohodl s farářem v Živohošti o nějaké pole, a jak se samo sebou rozumí, tento spor prohrál a přešel do Křečovic. Podle záznamu samotného Jana Českého byl od 15. srpna 1779 do 23. ledna 1781 na zahálce. V lednu 1781 a to 29. zahájil Jan Český vyučování v Křečovicích v domku č. 27 „U Špatenků“.

Podle metodické knihy z r. 1777, složil Jan Český učitelskou zkoušku a byl v Křečovicích potvrzen dekretem z 3. května 1782. Vyučoval a bydlel v domě č. 29. Potom koupil domek č. 5 dřevěný (chatrný) za 30 zl. a učil v něm za pomoci svých synů Matěje a Jana. Poněvadž bylo žáků mnoho, učívalo se i ve vedlejší komůrce, přistavené do dvora, nebo i v sousedním statku č. 6. Do školy Křečovické chodily tehdy děti z dalekého okolí: Krchleby, Strážovice, Suchdol, Břišejov, Vlkonice, Velběhy, Osečany, Nahoruby, Lhotka a Prosenice. Jak se učilo, o tom nechme vyprávět školní kroniku:

Do školy se chodilo ovšem hlavně v zimě – proto také starší lidé říkávali: Já chodil do školy tři, čtyři zimy. Každý vzal s sebou knihu, již náhodou doma měl, kroniku, kancionál, nebeklíč, a z toho se učili slabikovati: ká…o, ko, bé…y, by, el…a, la, kobyla. Ku psaní každý nosil s sebou dřevenou černou tabulku, na kterou učitel předepsal jeden řádek – každému něco jiného – a žák to napodobil. Po čase odkoupil od učitele frakturu, t. j. předpis latinkou a německým písmem napsaný, a ten napodobil písmenu za písmenou třebas 1 roku, až si koupil jiný. Při této metodě je ovšem samozřejmo, že mnohý žák se naučil vůbec jen psáti svůj podpis a jinak nic psaného nepřečetl. Počítání bylo vůbec jen mechanické. Škola začínala modlitbou, po ní se sborově odříkávala násobilka. Bohatší žáky brával si učitel ke stolu a probírával s nimi lecos sám, při čemž ostatní chudší zaháleli. Oprava a hotovení brkových per zabralo každé odpoledne aspoň hodinu. Jako honorář přinášeli obyčejně před nedělí hoši chléb, trošku mouky, krupek, syrové nebo sušené ovoce, polénka nebo otýpky dříví, sobotáles platil málokdo. Peníze si musel kantor vydělávati šumařením u muzik a po veselostech. Ti žáci, kteří se učili hudbě, byli místo literního vyučování posíláni do dřevníku, kde jeden pištěl pro sebe na klarinet předepsaný valčík, druhý cvičil si menuet, třetí vedle něho nadýmá se a vřestí na trombu přiznávku k polce, čtvrtý skřípe na housle mši, pátý se nadýmá a cvičí se na bastrubu marš, šestý na flautu kalup. Jest to milé a líbezné poslechnutí. Když pak kluky omrzela hudba, věnovali se různým tělesným cvikům, zejména se proháněli navzájem koštětem, namočeným v hnojůvce. Když už to přesahovalo meze, vyšel pan učitel a srovnal kluky pořádným výpraskem.

Se zřízením lokalie nastala r. 1787 Janu Českému nová povinnost – převzal úkol organisty. S tím ovšem přišel i nový zdroj příjmů, neboť počal bráti posnopné, jež čítalo 399 snopů a dříve se odvádělo učiteli neveklovskému. Kromě toho bylo mu za varhanictví přiřčeno 30 zl. ze zádušní pokladny. O obě tyto položky povstal spor s učitelem neveklovským Ignácem Chlumským, jenž tvrdil, že se těchto příjmů nikdy nevzdal. Spor byl rozřešen až za nástupce Jana Českého, jeho syna Matěje, komisí, konanou 21. července 1801, v ten smysl, že posnopné patří učiteli křečovickému, kdežto oněch 30 zl. že bude bráti do své smrti učitel Chlumský, načež připadnou učiteli křečovickému. Dne 15. března 1800 zemřel Jan Český a byl slavně pochován., Pohřeb vedli dva kněží: P. Radnický z Křečovic a P. Kašpar Chalupa z Maršovic. Hudební stránka pohřbu připadla na starost kantoru z Bělice, Václavu Hlávkovi, jenž „ku pohřbu sloužil s valdhornami, s klarinety a fagotem“.

Po smrti Jana Českého pokračoval v Křečovicích vyučovat jeho syn Matěj, který byl potvrzen dekretem z 20. července 1801 jako učitel v Křečovicích. Brzy po jeho nastoupení byly škole vykázány místnosti v domku č. 12. V roce 1819 byla postavena školní budova č. 37 patronem Bedřichem hrabětem Pourtáles (koupil s bratrem Janem roku 1805 Tloskov) a byla vysvěcena roku 1821. Byla jednotřídní a chodilo do ní tenkrát 280-300 dětí. Není proto divu, že si Matěj Český musel brát na výpomoc školního pomocníka, kterého musel sám vydržovat. Byli to František Nový (1825-1835), Jan Zykán (1835-1840), Antonín Drchka (1840-1842) – znamenitý učitel, varhaník a hlavně houslista, Václav Fiala (1842-1846). Po něm přišel už otec skladatele Josef Suk od 1. září 1846.

Pavel Novotný

Ze starých dějin Křečovic [30/2010]

O Křečovicích pojednává P. A. N. Vlasák takto:

(Vypsáno z časopisu „Památky“. redigovaného K. V. Zapem)

Křečovice s farním kostelem sv. Lukáše Evangelisty, farou a školou. Na bývalé tvrzi bývali rytíři Křečovští z Křečovic, zakladatelé zdejšího kostela, jenž se r. 1350 mezi farními v děkanátu Vltavském uvádí. Nejstarší z nich jmenuje se Jarohněv příjmením Vejhák z Křečovic. Tento Vejhák nazýval se také Jarohněv Vejhák z Kůta a na Křečovicích, poněvadž seděl na Kůtě na tvrzi, i byl spolu patronem kostela Arnoštovického. Roku 1388 rozhodnuta rozepře o podací kostela Křečovického tím způsobem, aby jej střídavě provozovali s jedné strany Jarohněv příjmením Vejhák z Křečovic a ze strany druhé Bohuslav z Hradonice s Jarohněvem Chrtem z Pnětluk. Tento Jarohněv Vejhák z Křečovic pojistil r. 1400 věno své manželky na vsi Křečovicích s povoláním Bohuňka a Petra Vejháků z Kouta; zemřel r. 1408 a byl v Arnoštovicích pohřben. Syn jeho Jarohněv z Křečovic daroval r. 1412 celý svůj (majetek) dvůr, aby plebán v Křečovicích mimo dva kaplany ještě třetího a plebán v Arnoštovicích ještě druhého kněze při sobě chovali. Během 15. století rozdělil se rod rytířů z Křečovic na dvě větve, z nichž jedna od svého sídla tvrze Koutské, přijala příjmí Koutských z Kouta, druhá zůstavší v držení tvrze v Křečovicích nazývala se Křečovští z Křečovic. Tato větev zůstala až po Bělohorskou bitvu v držení původiště svého jmenovitě seděl r. 1589 Václav Křečovský z Křečovic na Křečovicích. Po Bělohorské bitvě připojeny jsou Křečovice k panství Tloskovskému a kostel ztrativ svého faráře byl r. 1624 k Neveklovu jako filiální přikázán.

Duchovní správcové kostela sv. Lukáše v nejstarších dobách

(Z Posvátných míst od Dr. Podlahy)

Zprávy o farářích kostela křečovického sahají zpět až do 14. století. Faráři do dob husitských: Jan †1356, Dětřich (Theodriens) 1356–1379, Jan z Vlkonic 1376, Vlastek (Wlaszco, Wlastko) 1395–1407, Štěpán prve farář v Sedlčanech, sm. s př. 1407, Václav †1412, Václav z Hodětic 1412.

Po válkách husitských spravovali kostel faráři utrakvističtí (1420–1620) a po jejich vypuzení přešla správa kostela do Neveklova.

Z dějin Křečovic po roce 1620.

Dějiny Křečovic po roce 1620 splývají v jistém směru s dějinami sousedního Neveklova. Bylyť Křečovice připojeny k panství Tloskovskému a kostel sv. Lukáše ztrativ svého faráře byl r. 1624 k Neveklovu přikázán. Proto všimnouti si třeba:

1) duchovních správců v Neveklově, jimž osadníci Křečovští příslušeli
Za doby, kdy rozmohlo se v Čechách husitství, byli k němu Neveklovští přikloněni. Později překlenuti k protestantismu, jelikož pán jejich Adam Řepa z Neveklova (†1573) byl novému náboženství nakloněn a ještě více dědicové jeho Hodějovští z Hodějova (1573–1622). I byli do Neveklova dosazováni duchovní luteránští. Z luteránských kněží připomíná se r. 1606 Jiřík Oeconomus (asi poslední té víry duchovní správce). Po bitvě bělohorské, píše Dr. Podlaha ve svém spise, vykonána v Neveklově a rozsáhlém panství reforma katolická. Tehdejší patron Pavel Michna z Vacinova dal r. 1628 sestaviti registr zádušní, aby patrno bylo, odkud a jaké platy náležiti mají duchovním správcům v Neveklově i pro budoucnost. K faře Neveklovské připojena pro nedostatek duchovních fara v Maršovicích a fara v Křečovicích. Václav hrabě z Vacinova, majitel panství, presentoval Václava Vojtěcha Bílka r. 1650 za faráře v Neveklově. R. 1653 byl v Neveklově farářem Tomáš Jurzitius. R. 1659 Václav Velešínský, farář v Neveklově, jenž stěžuje si na skromné příjmy a udává příčinu, poněvadž mnohé pole ladem leží a gruntové bez obyvatel pustí zůstávají. Další pořad neveklovských farářů: František Velešínský 1672–1691; Leopold Vyskočil arc. vikář v okresu Vltavském (1691– †1716), Pavel Baltazar Grümith (1717–†1720), Ferd. Karel Tejnecký (1720–†1740); Karel Tůma, později děkan Litoměřický (1740–1742); Vojtěch Maxmilián Křižátko (1742–†1767), Vojtěch Pokorný (1767–1772). Václav Matej Rozkoš (1772–1802) poslední farář v Neveklově, za něhož fara v Křečovicích r. 1787 obdržela samostatného duchovního lokalistu. Jak vidmo, V. M. Rozkoš ještě 15 roků byl spolu i duchovním správcem Křečovic. Matriky v Neveklově počínají rokem 1652. Od r. 1652 do r. 1787 nelézají se v nich záznamy o příslušnících farnosti křečovické.

2) držitelé panství Tloskova, kterým Křečovice po r. 1620 připadly
Majitel Tloskova Smil z Hodějova účastnil se r. 1618 vzpoury protestantských stavů i ztratil v pokutě své statky, které 12. května 1622 Pavlovi Michovi z Vacinova byly prodány. Byli tudíž osadníci křečovští také poddanými výše jmenovaného majitele. Vlasák poznamenal, že Pavel Michna z Vacinova snažil se podané své v tužší dříve nebývalé človečenství urci. Po jeho smrti zdědil Tloskov syn Jan Michna z Vacinova. Po téhož bezdětné smrti připadly statky na staršího bratra Václava Michnu z Vacinova. Dne 23. května 1667 zemřel bezdětný též Václav. Ustanovil dědice bratrance svého Sigmunda Norberta hraběte Michanu z Vacinova. Ale i ten brzy po Václavovi zemřel a zůstavil vdovu Alžbětu rozenou hraběnku Lažanskou z Bukové a dva syny nezletilé: Jiřího Václava a Ferdinanda Františka. Dne 8. listopadu 1669 předala vdova a poručnice syna Jiřího Václava a komisaři k tomu zřízení nadmíru zadlužený statek Tloskovský, Václavu Karlovi Čabelickému, svobodnému pánu ze Soutic a na Skrýšově. Čabelický 28.11.1682 v stav hraběcí povýšený zemřel 30.5.1687 a v kostele Týnském pochován. Po něm zůstalý syn a dědic Jan Václav hrabě Čebalický ze Loutic prodal r. 1707 panství Tloskovské hraběti Jeronýmovi Koltoredovi z Walsce. Tento rozšířil koupi značně své statky a s panstvím Tloskovským spojil. Roku 1726 zemřel a za rok poté r. 1727 přešel Tloskov trhem na Jáchima hraběte Pachtu z Rájova. Tento r. 1727 Hodětice přikoupil a r. 1730 osadu Maršovickou opět vlastním farářem opatřil. Když r. 1742 Francouzové z Prahy odtáhli, vzali mezi jinými i hraběte Jáchima jako rukojmí s sebou. Týž stářím sešlým obtížím cesty v kruté zimě 2. 12. 1742 v Einsiedli podlehnul. Dědicem Tloskova byl syn Arnošt Karel hrabě Pachta z Rájova. Pro svůj mdlý zrak neuměl ani čísti ani psáti a jen pouhým předčítáním naučil se předmětům škol humanitních, filosofických i právnických. I varhany hrál dle uměleckých pravidel výtečně. Nábožností, dobročinností a šlechetností byl příkladem šlechtě i poddaným. Dosáhl také neobyčejného věku 105 let. Byl pětkrát ženat, po páté s Antonií Údrckou z Údrče, prvé provdanou Malovcovou. Tato jej svou marnotratností a nádherností v takové dluhy uvedla, že statky jeho (Tloskov, Citolity a Divice) veřejně prodány býti musely. Smutně opouštěl prvý Tloskov, kde 70 let panoval a od hraběte z Vrtby příbytek v zámku Janovickém mu přán. Tloskov koupil r. 1797 známý lidumil Jakob svobodný pán Wimneří, který r. 1800 Leštno, část Bystřice a některé vsi přikoupil a celé zbočí r. 1805 Janovi a Bedřichovi, hrabatům z Pourtalés prodal. V květnu r. 1872 přešel Tloskov v majetek Čenka Daňka. Dvorů bylo na Tloskovsku 18. Tloskov, Mlíkovice, Heroltice, Maršovice, Pohoří, Bezejovice, Drachkov, Petrovice, Leštno, Vakov, Pecinov, Nový dvůr, Semtín, Božkovice, Křečovice, Krchleby, Hodětice a Poličany, které tvořívaly druhdy tolikero samostatných statků Panství Tloskovské mívalo před zrušením patrimoniálních poměrů (1848) 10 305 obyvatelů žijící ve třech městečkách a 68 vesnicích. Čeněk Daněk v Cholticích r. 1827 narozený obdržel predikát „z Esse“. Zemřel 19.3.1893 v Praze. Osiřelého panství ujal se jeho syn, také Čeněk, který 13.7.1895 v Líšně zemřel ve věku 38 let a na hřbitově v Bystřici byl pohřben.

Zástupcem dvou nezletilých synů zvěčnělého ustanoven Dr. z Wertherů. Po převratu obdržel panství Tloskov mladší syn Dr. Oskar Daněk, jeho bratr Vincenc měl Líšno. Za Dr. Oskara Daňka provedena byla v r. 1923 parcelace dvora v Křečovicích a Krchlebích. V Krchlebích bývalý zámek s určitou výměrou polností prodán jako zbytkový statek panu J. Kohoutovi, statkáři z Bukova u Týnce nad Sázavou. Patronem chrámu sv. Lukáše v Křečovicích zůstal Dr. Oskar Daněk.

Zápis ze starých dějin Křečovic sepsal jako samostatný zápis do kroniky křečovické, tehdejší kronikář a řídící učitel křečovické školy pan Karel Zvěřina.

Pavel Novotný

Křečovické noviny (zvláštní pouťové vydání 23. 5. 1959) [25/2009]

Dokončit socialisaci

V současné době dochází k důkladnému rozboru hospodaření JZD. Vznikla nutnost vypracovat vědecky podložený návrh na specializaci výroby, abychom zajistili růst výroby i vysokou pracovní jednotku. Rozvoj a perspektivy družstva jsou závislé na tom, aby všichni zemědělci i všechna půda v obci byla začleněna do JZD. Stává se –a to říkáme s plnou odpovědností – soukromý sektor hlavní brzdou dalšího rozvoje družstva. Proto v těchto dnech klademe takový důraz na začlenění všech dosud soukromých zemědělců do družstva a potom hned rozpracovat současné úkoly i perspektivy křečovického družstva.

Jak dlouho ještě

Budou vyčkávat a rozmýšlet se zbývající soukromě hospodařící zemědělci, než podepíší přihlášku? Co Vy na to, pane Mařík ze Skrýšova, pane Šimek a Hejno ze Zhorného i pane Kadeřábku z Větrova? A nebylo by dobře, kdyby se rozhoupali i u Houdů a u Šťastných?

Slyšeli jsme při přesvědčování...

Že klíčem k bohatšímu životu je zvyšování výroby, to všichni rozumní lidé vědí. Někdo při přesvědčování říkal, že zemědělskou výrobu nelze zvyšovat do nemožností. Tak počkat. Tady bude nejlépe na pomoc pádné statistické důkazy. Ani v Křečovicích nebyla dosud plně dosažena úroveň v živočišné výrobě v poměru k roku 1937. A v rostlinné výrobě každý nezaujatý vidí řadu vážných nedostatků, řádným hnojením počínaje a včasnou sklizní konče. A přišla-li řeč na opatření strany a vlády k zemědělské výrobě, pak věřte, že nesměřují k ničemu jinému, než k urychlení plného rozvoj zemědělské výroby ve všech směrech.

Všichni se ptají, komu to hrají?

Hrají všem, kteří od loňské pouti rozmnožili řady družstevníků v JZD Křečovice a sólo bude mít rodina Marešovských, která podepsala přihlášku do družstva 18. května. A hned další sólo je pro zemědělce Vyskočila z Pasek, který se stal členem JZD Velběhy.

Poslední stovka...

Soukromý sektor má dosud v obci výměru 187 hektarů zem. Půdy z toho 149 orné. 11 zemědělců se 76ti hektary podepsalo již přihlášku do JZD a vstoupí do konce roku. Odečteme-li výměru těch, co přistoupili v posledních dnech, zbývá už jen poslední stovka, abychom dokončili socialisaci.

Všem se lepší povede, až budou celé Křečovice v Jé Zet Dé!

U tohoto výtisku novin není uveden ani jeden autor či vydavatel.

Hledači historie [18/2007]

Takzvaný štěchovický poklad je asi nejznámější dosud nevypátraným souborem historických předmětů na území České republiky. Je ovšem známá věc, že v roce 1946 Američané vykopali bedny s archivními materiály, ale na žádosti ministerstva vnitra je vrátili zpět do Československa. Někdy se říká, že ne všechny bedny s obsahem dokumentů byly vráceny. V devadesátých letech dvacátého století ministerstvo vnitra vydalo prohlášení, že o přítomnosti nacistického „pokladu“ na našem území neexistují věrohodné důkazy.

Ke konci druhé světové války 21. dubna 1945 K. H. Frank dostává rozkaz ukrýt „poklad“. který měl být původně převezen do Argentiny, pod zem a zajistit, aby se k němu nikdo nedostal.

Jaké tajemství bedny, které před koncem druhé světové války doopravdy ukrývají? Údajně v nich je zlato ukradené Židům, nebo obrazy z evropských galerií. Dokumenty tajného nacistického archivu zabývající se vývojem atomového výzkume a vývojem dalších vojenských technologií (raket, létajících talířů). Podle některých spekulací by mohly být ukryty v podzemí i zbytky Jantarové komnaty. Někde v podzemí se mohou ukrývat zmizelé insigma pražské Karlovy univerzity nebo lebky parašutistů Josefa Gabčíka a Jana Kubiše. Dokonce se uvádí, že na území České republiky může být uloženo pět set až tisíc beden s různými archiváliemi včetně rozebraných prototypů zbraní.

Možná někoho napadne proč o tom zrovna píši. Tak tedy oblast Neveklova byla vystěhována za druhé světové války a bylo zde zřízeno vojenské cvičiště zbraní SS. Podle údajů se na území mezi Vltavou a Sázavou cvičilo několik desítek tisíc vojáků SS elitního vojska Německé branné moci. Dále zde bylo několik koncentračních a pracovních táborů. Vstupní cesty na území byly střeženy polním četnictvem. A hledání uložených archiválií a různých jiných dokumentů se od Štěchovic přeneslo i na Neveklovsko.

V říjnu 2006 oznámil vedoucí Občanského sdružení Blaničtí rytíři, že hodlají u osady Skrýšov hledat uložené bedny po nacistech. K tomuto ohlášení je dovedlo studium některých starých záznamů a z těch vytipovali toto místo. Podle vedoucího sdružení se nejedná o žádné zlatokopecké práce, ale o odkrytí neblahého dědictví druhé světové války.

Při odkrývání a uvolňování kamenů je různé indicie utvrdili, že toto místo by mohlo být to pravé. Práce pokračovali až do prvního měsíce tohoto roku. Nicméně v únoru úřady pozastavili veškeré práce.

Nikdo nemůže s určitostí říci, co se v podzemí ukrývá. Můžou tam být ukryty materiály, jenž můžou ohrozit životy osob žijících v okolí nebo životní prostředí - únik nebezpečných látek do spodních vod. Může zde být uložená munice z muničních skladů. Vše jsou jen možnosti. Mezi nimi se skrývá i možnost, že zde nic není.

Pavel Novotný

Vzpomínka na 65. výročí vystěhování [18/2007]

Sdružení obcí Neveklovska pořádá ve dench 5. - 8. července tohoto roku vzpomínku na násilné vystěhování území mezi Vltravou a Sázavou. Vystěhování obyvatel tohoto rozsáhlého území se uskutečnilo v období druhé světové války. Na uvolněném prostoru bylo zřízeno cvičiště vojsk SS.

časakce
čtvrtek 5.7.2007
14 hodSlavnostní zahájení na náměstí Jana Heřmana v Neveklově
16 hodPřednáška v aule ZŠ Neveklov - historie vystěhováného území - Mgr. Michal Sejk
20 hod Divadelní představení v aule ZŠ Neveklov - Strašidlo Canterwillské - hraje Zornice Maršovice
pátek 6.7.2007
17 hodDechová hudba Keramička - aula ZŠ
sobota 7.7.2007
16 hod Filmové představení „Smrt krásných srnců“ - kino Neveklov
19 hod Večer pro Karla Hašlera - divadlo Most - aula ZŠ
neděle 8.7.2007
14 hod Žonglér Vojta Vrtek - spolupořadatel YMCA - zábava pro děti i dospělé - před ZŠ Neveklov
17 hod Koncert sólistky Státní opery Jiřiny Markové - Kostel sv. Havla Neveklov
během těchto dní výstavy v prostorách ZŠ Neveklov
denně 9.00 - 12.00
13.00 - 17.00
Výstava historických dokumentů a předmětů
Prodejní výstava obrazů výtvarníkůNeveklovska

Berní rulle (dokončení z čísla 15/2006) [16/2006]

(1 str = 28,78 a = 0,3 ha)

Vlkonice

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
pan Jan Pěkník polí 36 strychů, osívá na podzim 12 str, na jaře 10 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 6 krav, 4 jalovice, 11 ovcí, 2 svině
pan Jan Lukášků polí 24 strychů, osívá na podzim 8 str, na jaře 6 str; potah 1 kůň, 1 vůl; chová 4 krávy, 2 jalovice, 19 ovcí, 1 svini
pan Václav Marků polí 24 strychů, osívá na podzim 8 str, na jaře 7 str; potah 2 voli, 1 kůň; chová 4 krávy, 8 ovcí
pan Pavel Budín polí 27 strychů, osívá na podzim 9 str, na jaře 8 str; potah 4 voli; chová 4 krávy, 2 jalovice, 11 ovcí, 1 svini
pan Jakub Bohuše polí 36 strychů, osívá na podzim 12 str, na jaře 12 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 4 krávy, 6 jalovic, 20 ovcí, 4 svině
pan Jiřík Jirota polí 45 strychů, osívá na podzim 15 str, na jaře 15 str; potah 3 voli; chová 4 krávy, 4 jalovice, 9 jalovic, 3 svině
pan Pavel Dvořák polí 45 strychů, osívá na podzim 15 str, na jaře 15 str; potah 2 koně, 1 vůl; chová 4 krávy, 3 jalovice, 16 ovcí, 2 svině
pan Václav Novotnej polí 36 strychů, osívá na podzim 10 str, na jaře 9 str; potah 1 kůň, 2 voli; chová 2 krávy
pan Václav Hostka polí 45 strychů, osívá na podzim 15 str, na jaře 15 str; potah 3 koně, 2 voli; chová 6 krav, 6 jalovic, 33 ovcí, 3 svině
pan Pavel Chytrej polí 18 strychů, osívá na podzim 6 str, na jaře 5 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 2 jalovice; mlejn vlastní o 1 kole
pan Matěj Šebků polí 21 strychů, osívá na podzim 7 str, na jaře 6 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 5 jalovic, 13 ovcí; mlejn vlastní o 1 kole
pan Pavel Bartůšek polí 36 strychů, pustý – pole ladem leží
pan Jiřík Jahoda polí 30 strychů, pustý – pole ladem leží

 

Strážovice

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
pan Václav Nešpor polí 30 strychů, osívá na podzim 10 str, na 10 jaře str; potah 1 kůň, 2 voli; chová 2 krávy, 1 jalovice, 10 ovcí, 1 svini
pan Adam Pukník polí 36 strychů, osívá na podzim 12 str, na jaře 11 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 3 krávy, 1 jalovici, 10 ovcí, 1 svini
pan Jan Sýkora polí 25 strychů, osívá na podzim 9 str, na jaře 4 str; potah 3 voli; chová 3 krávy, 1 jalovici, 18 ovcí, 1 svini
paní Kateřina Vejlka polí 25 strychů, osívá na podzim 11 str, na jaře 10 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 4 krávy, 2 jalovice, 19 ovcí, 3 svině
pan Jiřík Kulhavej (nově osedlí) polí 30 strychů, osívá na podzim 6 str, na jaře 6 str; chová 2 krávy, 1 jalovici, 10 ovcí
pan Jiřík Novotnej (nově osedlí) polí 18 strychů, osívá na podzim 5 str, na jaře 5 str
pan Jan Žáků polí 24 strychů, osívá na podzim 5 str, na jaře 5 str; chová 2 krávy, 1 jalovici, 10 ovcí, živnost zkažená
pan Lukáš Vávra polí 21 strychů, stavení stojí, však bez hospodáře role všechny ladem leží

 

Hůrka

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
pan Adam Hůrka polí 45 strychů, osívá na podzim 15 str, na jaře 10 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 5 krav, 5 jalovic, 12 ovcí, 6 sviní
pan Adam Kropáček polí 30 strychů, osívá na podzim 10 str, na jaře 6 str; potah 2 voli, 1 kráva, 1 jalovice
pan Jiřík Krejčí polí 32 strychů, osívá na podzim 10 str, na jaře 8 str; chová 3 krávy, 3 jalovice, 5 ovcí, 5 sviní
pan Jan Koutský (nově osedlí) polí 20 strychů, osívá na podzim 7 str, na jaře 5 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 1 jalovici, 5 ovcí, 3 svině
pan Machovský polí 30 strychů, pustý, role ladem leží

 

Brdečný

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
pan Václav Vešliha polí 36 strychů, osívá na podzim 12 str, na jaře 10 str; potah 4 voli; chová4 krávy, 3 jalovice, 5 ovcí, 3 svině (ve III. čtvrtletí roku 1668 vyhořel)
pan Pavel Tikovský polí 30 strychů, osívá na podzim 10 str, na jaře 8 str; potah 4 voli; chová 3 krávy, 6 jalovic, 7 sviní
pan Václav Polák (nově osedlí) polí 15 strychů, osívá na podzim 5 str, na jaře 4 str; potah 2 voli; chová 2 krávy, 1 jalovici, 1 ovci
pan Martin Bara polí 24 strychů, osívá na podzim 8 str, na jaře 6 str; potah 2 voli; chová2 krávy, 1 jalovici (ve III. čtvrtletí roku 1668 vyhořel)
pan Tomáš Vachut polí 10 strychů, grant pustý, role ladem leží

 

Hořetice

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
pan Vavřinec Rychtář polí 15 strychů, osívá na podzim 5 str, na jaře 4 str; potah 4 voli; chová 3 krávy, 4 jalovice, 4 ovce, 6 sviní
pan Marin Valuta polí 30 strychů, osívá na podzim 10 str, na jaře 6 str; potah 4 voli; chová 2 krávy, 1 jalovici, 3 ovce, 6 sviní
pan Matěj Kluha polí 26 strychů, osívá na podzim 8 str, na jaře 7 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 4 jalovice, 9 ovcí, 6 sviní
pan Jiřík Homolů polí 30 strychů, osívá na podzim 9 str, na jaře 8 str; potah 2 voli; chová 4 krávy, 2 jalovice, 10 ovcí, 6 sviní
pan Petr Novák polí 30 strychů, osívá na podzim 8 str, na jaře 6 str; potah 2 voli; chová 1 krávu, 2 jalovice, 9 ovcí, 1 svini
pan Jiřík Vejvorec (nově osedlí) polí 30 strychů, osívá na podzim 6 str, na jaře 6 str; potah 2 voli; chová 1 krávu, 2 jalovice, 2 svině
pan Jakub Janeček (nově osedlí) polí 36 strychů, osívá na podzim 10 str, na jaře 6 str; potah 4 voli; chová 3 krávy, 1 jalovici, 6 ovcí, 2 svině
pan Pavel Homolů (nově osedlí) polí 30 strychů, osívá na podzim 6 str, na jaře 8 str; potah 2 voli; chová 1 krávu, 2 jalovice, 2 svině
pan Václav Martínků (nově osedlí) polí 18 strychů, osívá na podzim 6 str, na jaře 4 str; potah 1 kůň, 2 voli; chová 2 krávy, 2 ovce, 2 svině
pan Václav Polák polí 20 strychů, osívá na podzim 4 str, na; chová 1 jalovici, 9 ovcí
pan Jan Mazač polí 14 strychů, osívá na podzim 4 str, na jaře 3 str; potah 2 voli; chová 2 krávy, 3 jalovice, 1 svini
pan Matěj Novák polí 15 strychů, osívá na podzim 6 str, na jaře 4 str; potah 2 voli; chová 2 krávy, 4 svině

Pavel Novotný

Berní rulle (pokračování z čísla 10/2005) [15/2006]

Třicetiletá válka způsobila nesmírné převraty v životě hospodářském a sociálním. Mnoho lidí zahynulo, mnoho emigrovalo. Důsledek toho byl, že vrchnosti přiznávaly menší a menší počet poddaných, často ovšem úmyslně. Během války odčerpával císař stále více peněz z českých zemí.

Před třicetiletou válkou byla totiž nejdůležitější berní daň z poddanských usedlostí vybírána podle počtu usedlostí zaznamenaných na přiznávacích listech zemskými stavy. Po skončení války se obě strany (císař i stavové) snažily upravit své příjmy. Konečné rozhodnutí padlo na sněmu, které zasedal od prosince 1652 až do února 1653. Jeho usnesení bylo v základě asi takovéto:

  1. zjisti přesný počet poplatníků v zemi
  2. provést generální visitaci celé země

Ve Vltavském kraji, do kterého patřila i dnešní obec Křečovice se všemi dnešními vesnicemi, byla komise v tomto složení: Matouš Ferdinand z Bilenberku, opat u sv. Mikuláše, Ferdinand Arnošt Hýsrle z Chodů, Albrecht Kristien Příchovský z Příchovic a Pavel Václav Nirgin z Liboslavě.

Popis jednotlivých krajů byl prováděn z hlediska berních potřeb. Bylo přesně určeno, jakým způsobem se má při soupisu postupovat, přičemž se přihlíželo k sociálnímu rozvrstvení obyvatel. V rule byli poplatníci posuzováni podle celkové možnosti výdělku, nikoliv jen podle držby nemovitosti.

Krchleby

(1 str = 28,78 a = 0,3 ha)
jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
pan Jan Pachta polí 100 strychů, osívá na podzim 40 str, na jaře 30 str; potah 6 koní; chová 12 krav, 17 jalovic, 453 ovcí, 42 vepřového; vlastní mlýn o jednom kole
Jan Jiříkův polí 60 str, osívá na p. 20 str, na j. 16 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 5 krav, 6 jalovic, 13 ovcí, 13 vepřového
Vít Maštalka polí 60 str, osívá na p. 20 str, na j. 13; potah 1 kůň, 4 voli; chová 2 krávy, 2 jalovice, 20 ovcí, 1 svini; pole ladem pod 8 str
Kryštof Šenkýř polí 21 str, osívá na p. 7 str, na j. 5 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 3 jalovice, 6 ovcí, 2 ks vepřového
Celkové hodnocení Tito si hrubě dobře stojí, půda žitná

Nahoruby

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
Budák Lukáš Vyskočil polí 24 str, osívá na p. 8 str, na j. 7 str, ladem 2 str.; potah 2 voli; chová 2 krávy, 4 jalovice, 8 ovcí, 2 ks vepřového
Adam Bartůšků polí 24 str, osívá na p. 7 str, na j. 5 str, ladem 4 str; potah 2 koně; chová 2 krávy, 10 ovcí, 2 ks vepřového
Adam Pytelkovský polí 24 str, osívá na p. 8 str, na j. 6 str, ladem 2 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 3 jalovice, 5 ovcí, 1 svini
Tito výše zmínění tři náleží ke Krchlebům
Jakub Běhounek polí 24 str, osívá na p. 8 str, na j. 6 str, ladem 2 str; potah 2 voli; chová 1 krávu, 1 jalovici, 5 ovcí, 3 ks vepřového
Jan Nekvasil polí 54 str, osívá na p. 18 str, na j. 12 str, les 18 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 5 krav, 6 ovcí, 5 ks vepřového
Jan Šobra polí 27 str, osívá na p. 9 str, na j. 8 str, lesa 3 str; potah 2 voli, 2 koně; chová 3 krávy, 3 jalovice, 6 ovcí, 2 ks vepřového
Tomáš Smažil polí 27 str, osívá na p. 9 str, na j. 8 str, lesa 4 str - shořel r. 1656; potah 2 voli; chová 3 krávy ,1 jalovici, 5 ovcí, 3 ks vepřového
Vít Urbánkův polí 45 str, osívá na p. 15 str, na j. 10 str, lesa 8 str; potah 1 kůň, 2 voli; chová 3 krávy, 4 jalovice, 9 ovcí, 5 ks vepřového
Václav Kovřák polí 54 str, osívá na p. 18 str, na j. 9 str, lesa 10 str; potah 1 kůň, 2 voli; chová 4 krávy, 5 jalovic, 11 ovcí, 3 ks vepřového
Mikuláš Lukášků polí 30 str, osívá na p. 10 str, na j. 9 str, lesa 2 str; potah 2 voli; chová 3 krávy
Jiřík Šenkýř polí 18 str, osívá na p. 6 str, na j. 4 str, les 3 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 6 ovcí
Václav Satan polí 27 str, osívá na p. 4 str, na j. 3 str, lesa 3 str; chová 2 krávy, 1 jalovici; rolník na živnosti zkažený
Novákovský polí 18 str; stavení stojí však bez hospodáře, pole leží ladem
Celkové zhodnocení Tito jeden druhému na pomoc tak prostředně mohou obstáti, dříví na vodu těží, půda žitná

Poličany

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
Budák Pavel Netušilů polí 51 str, osívá na p. 17 str, na j. 11 str, lesa 8 str; potah 1 kůň, 2 voli; chová 2 krávy, 2 jalovice, 3 ks vepřového
Matěj Kovář polí 36 str, osívá na p. 11 str, na j. 8 str, lesa 2 str; potah 1 kůň, 2 voli; chová 3 krávy, 4 jalovice, 1 ks vepřového
Jan Bisenský polí 60 str, osívá na p. 20 str, na j. 15 str, lesa 8 str; potah 3 koně, 2 voli; chová 6 krav, 4 jalovice, 5 ovcí, 6 ks vepřového
Jan Smažil polí 5 str, osívá na p. 1 str, na j. 1 str; potah nemá; chová 2 krávy, 1 jalovici
Jiřík Budín polí 5 str, osívá na p. 1 str, na j. 1 str; potah nemá; chová 2 krávy, 4 jalovice
Marjána Hesterka polí 6 str, osívá na p. 1 str, na j. 1 str; potah nemá; chová 1 krávu, 1 jalovici, 4 ovce, 1 ks vepřového
Václav Krejčí polí 6 str, osívá na p. 2 str, na j. 2 str; potah nemá; chová 2 krávy; patří k Tloskovu
Celkové zhodnocení Tito dobře stojí, dříví na vodu těží, půda žitná

Živohošť

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
Budák Jan Vávrův polí 60 str, osívá na p. 20 str, na j. 15 str, lesa 15 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 4 krávy, 5 jalovic, 10 ovcí, 6 ks vepřového
Václav Pabián polí 32 str, osívá na p. 11 str, na j. 7 str, lesa 8 str; potah 2 koně; chová 3 krávy, 4 jalovice, 18 ovcí, 3 ks vepřového
Matouš Marků polí 30 str, osívá na p. 9 str, na j. 7 str, lesa 12 str; potah 2 koně; chová 2 krávy, 4 jalovice 7 ovcí, 4 ks vepřového
Václav Michalů polí 36 str, osívá na p. 12 str, na j. 11 str, lesa 12 str; potah 2 koně, 2 voli; chová 2 krávy, 4 jalovice, 6 ovcí, 12 ks vepřového
Jan Věříš polí 21 str, osívá na p. 7 str, na j. 5 str, lesa 8 str; potah 2 koně; chová 3 krávy, 3 jalovice, 18 ovcí, 7 ks vepřového
Jan Maruš polí 27 str, osívá na p. 9 str, na j. 6 str, lesa 1 str; potah 2 koně; chová 3 krávy, 2 jalovice, 5 ks vepřového
Jan Sedlák polí 45 str, osívá na p. 15 str, na j. 9 str, lesa 5 str; potah 2 voli; chová 3 krávy, 2 jalovice, 4 ks vepřového
Jiřík Zlíbecký polí 36 str, osívá na p. 4 str, na j. 3 str,; potah 2 koně, 2 voli; chová 2 krávy, 3 jalovice, 2 ks vepřového
Václav Tůmův polí 10 str, osívá na p. 4 str, na j. 3 str; potah 4 voli; chová 6 krav, 3 jalovice, 6 ks vepřového
Celkové zhodnocení Tito dobře stojí, ves leží u samé řeky Vltavy, skrze což se jim dobrá příležitost k dalšímu jejich vyživení poskytuje

Pavel Novotný

Křečovští rytíři v Kolíně [14/2006]

Při pátrání po písemnostech a zprávách o Křečovicích jsem nalezl v časopise Vltavské proudy článek Karla Zvěřiny. Autor článku uvádí, že v knížce J. Štolby - Krypty v chrámu sv. Bartoloměje v Kolíně, je na straně 22 zápis: Roku 1619 zemřel urozený a statečný rytíř Jan kašpar Křečovský z Křečovic, majitel statku „U Kvintina“ na Pražském předměstí v Kolíně.

Podle pátrání pánů Štolby a Zvěřiny vyplývá, že na začátku 17. století byly v Kolíně dvě usedlosti připsané na Křečovské z Křečovic. První dům v ulici Labská koupila v roce 1602 paní Dorota z Křečovic (tehdy již vdova) od Adama z Větřína erbovníka. Tento dům měla paní Dorota až do roku 1621, kdy jej prodala Karlu Zigmundovi, synu primátora Zigmunda Korfeje.

Druhý dům na předměstí pražském, již za bránou byl dvůr, zvaný „u Kvintina“. který v roce 1581 prodal Kašpar Šmidl i s grunty za 1075 kop grošů českých panu Adamu Křečovskému z Křečovic. Ten zemřel již roku 1582 a hned po něm i synové jeho Václav a Jiřík. Jediným dědicem se stal syn Jan Kašpar, jeho poručník prodal tento dvůr roku 1591 i s grunty, svršky a dobytkem (bylo tam tehdy 4 koně, 42 kusů skotu, 14 prasat) za 1135 kop grošů českých rytíři Jindřichu Bydlínovi z Noskovic.

V roce 1940 byla ulice Labská - Husova, U Kvintina č.p. 20.

Více se jméno rytířů Křečovských z Křečovic v dějinách Kolína nevyskytovalo.

Pavel Novotný

Krchleby - II. část [13/2006]

Vraťme se zpět na krchlebské panství, kdy se vaří u zámku pivo. Vaření piva v Krchlebích lze umístit do druhé poloviny 17. století, jako v Hoděticích. Sousední Osečany vařili při tvrzi pivo už roku 1543.

Začalo se rozšiřovat pěstování chmele a některé statky měly svoje sladovny (Osečany). Vařilo se pivo pšeničné, až mnohem později z ječmene.

Krchlebský statek vařil dva čtyřvědrové sudy na jednu várku. Pro představu je to 496 litrů piva (1 pivní vědro = 62 l). Výstav piva v jednotlivých letech kolísal (zřejmě měla vliv bohatost úrody obilí). V roce 1710 bylo uvařeno 5952 litrů piva ve dvanácti várkách. Roku 1711 bylo uvařeno 16 várek po dvou čtyřvědrových sudech - tj. 7936 litrů a roku 1712 várek 13 tj. 6448 litrů piva.

Žádný statkový pivovar si nemohl dovolit produkovat piva víc. Vývoz piva mimo území statku ani odnášení nebylo dovoleno. Se skladováním piva na delší dobu se nedalo počítat. Vyrobené množství museli v nejkratší době zkonzumovat domácí poddaní.

Hrubý příjem statku byl za rok asi 200 zlatých za prodej piva - neznáme ovšem náklady. Vaření piva skončilo v roce 1815, kdy Krchleby patřily pod panství Tloskov. Tloskovský pivovar měl průměrnou roční výrobu v letech 1711-1712 - 248 250 litrů a již v roce 1885 - 619 200 litrů piva.

Častým doplňkem pivovarnictví byla výroba lihu (pálenky). Totéž se dělo na panství Krchlebském. Líh se pálil z vína, piva, ovoce, obilí, od konce 18. století z brambor. Výroba lihu nebyla nijak nákladná. Pro vinopalnu stačila většinou jedna místnost, v níž byly umístěny všechny potřebné nádoby i destilační přístroj. Odbyt pálenky byl zajištěn z panských vinopalen jako u piva, protože platil tzv. „přímus“ podle něhož mohla vrchnost nutit poddané k odběru. U výroby pálenky není údaj kolik se průměrně vyrobilo za rok.

Mlýn v Krchlebích je uváděn jako vodní jednokolový na spodní pohon.

Na začátku 20. století je v Krchlebích založen sbor dobrovolných hasičů. (Viz Křečovické listy č.5 rok 2004.) V roce 1914 vypukla velká válka, která je dnes uváděna jako první světová. Válečné útrapa poznamenala i obyvatele obce. Kromě toho, že převážná část mužů byla povolána na evropské bojiště, se osm mužů již nevrátilo ke svým rodinám.

Padlí ve válce 1914 - 1918
Medal František(franc. legionář, + Michelbach - Francie)
Mašek Josef
Medal Antonín
Mašek Antonín
Doležal Josef
Hrubant Antonín Hrdinka Josef
Graif František

Padlým vojínům postavili občané Krchleb pomník u silnice proti č.p. 4.

Jako legionáři se vrátili
Mařík Josef - francouzský legionář
Mrázek Jan - ruský legionář
Jirásek Jaroslav - francouzský legionář
Petrák Josef - italský legionář

Tito legionáři jsou uváděni v kronice obce Krchleby. Další, které uvádím, jsou v seznamu legionářů okresu Benešov.

Čermák Josef - italský legionář
Hodík Bohumil (Štěpán) - ruský legionář
Kovařík Josef - ruský legionář

Pokud si někdo vzpomene nebo má možnost upřesnit tento dodatečný seznam, budu rád.

V roce 1938 začíná stavět v Živohošti lehké opevnění firma Josefa Jíry z Podbořan. Kámen na stavbu se těží u Vlkonic. V lomu se pracuje ve dne i v noci, kámen je odvážen na stavbu opevnění (řopíků) třemi nákladními auty. Betonová směs se vozila z Benešova.

Mírové období v Evropě nemělo dlouhé období. Dne 15. března 1939 obsazuje německá armáda zbytek Československého území. Následuje vyhlášení protektorátu Böhmen und Mähren v rámci velkoněmecké říše.

Před zámkem stávala památná lípa. Při silné bouřlivé vichřici 16. července 1939 padla. Skoro týden trvalo, než byl provoz na silnici obnoven. Stáří lípy se odhadovalo na 800 let. V obvodu měřila 8 metrů a na výšku 30 metrů.

Na podnět starosty obce Antonína Doležala bylo založeno elektrárenské družstvo 7. 3. 1940. Instalace elektřiny byla zadána firmě Hora z Benešova a 20. 12. 1940 byl přivezen ještě měděný materiál. Koncem října 1941 bylo provedeno připojení a 23. 12. 1941 byly z Krhanic přivezeny elektroměry. Na Štědrý den roku 1941 se svítilo elektřinou.

V době, kdy je hitlerovské vojsko vytlačováno ze Sovětského svazu Rudou armádou, musejí obyvatelé Neveklovska a tedy i Krchlebští obyvatelé v roce 1943 postupně opustit svoje domovy a předat živý i mrtvý inventář do „SS hofu“. Musejí uvolnit prostor pro výcvik vojáků (viz Křečovické listy č. 3 rok 2003).

Hořící letadlo, jenž se objevilo 19. 4. 1945 nad Krchleby, byla německá proudová stíhačka Me.-262. Letadlo se zřítilo do Hlubokého na Čermákovu louku, kde se zarylo několik metrů do země, roztříštilo se a shořelo. Pilota našel p. Mařík F. na poli mrtvého s neotevřeným padákem. Jméno pilota stíhačky podle zápisu v kronice: Franz Nenynk z Lingenau. Byla to jedna z německých stíhaček, která napadla svaz angloamerických letadel nad Sedlčanskem.

Do Nahorub přijela Rudá armáda 11. 5. 1945 a potom se utábořila od Krchleb k Bečvárně.

V polovině července 1945 se definitivně zrušil „SS hof“ v hostinci na Perculi.

Pavel Novotný

Krchleby - I. část [12/2006]

O Krchlebské tvrzi je první zmínka v roce 1217, ale teprve roku 1318 se uvádí vladyka Soběhrd ze Skrchleb. Z dalších místních vladyků jsou uváděni roku 1352 Jindřich, r. 1385 Oldřich a roku 1389 Mikeš. Poté se uvádí rytíř Mikuláš Krchlebec z Krchleb, který jako purkrabí sloužil u pana Oldřicha z Rožmberka na hradě Zvíkově. Mikuláš byl udatným rytířem a to na straně císaře Zikmunda, který mu roku 1421 za odměnu v zástavu zapsal vesnice kláštera Ostrovského, Blažim, Nebřich, Dalešice, Měřín a část obce Mrvice u Vrcholových Janovic. Mikuláš Krchlebec z Krchleb sloužil ve vojsku krále Albrechta a zúčastnil se bitvy u Lipan 30. května 1434 velice aktivně. Uvádí se, že lstí vojenskou v přední linii přispěl k porážce husitského vojska. V roce 1441 obdržel Mikuláš Krchlebec od krále Friedricha (tento údaj - král Friedrich je uváděn zřejmě chybně v Kronice Krchlebské, kdy byla historie obce převzata od A. N. Vlasáka - okres Neveklovský. Friedrich III. Štýrský byl římským králem a byl strýcem Ladislava Pohrobka. Po smrti krále Albrechta od 1440 - 1453 nebylo českého krále. Až 28. 10. 1453 byl korunován za českého krále jeho syn Ladislav Pohrobek) 300 dukátů za věrné služby válečné jako předkovi Albrechtovi prokázané. (Král Albrecht zemřel v říjnu r. 1439 na výpravě proti Turkům.) O tyto peníze se musel u panstva přihlásit, neboť 300 zlatých měl dostat od krále Albrechta. Rod Krchlebců záhy vymřel a vytratil se tak z české šlechty.

V roce 1444 odkázal Petr z Losenice Krechleby synu Mikešovi a roku 1531 už je vlastní Alexandr z Petrovic. Později se statek dělí. Díl patří Bechyňům z Lažan a díl k Tloskovu. V roce 1661 koupil Krchleby Jan Bedřich Pachta z Rájova a od roku 1667 je vlastní Jiří Lev z Lukavic. V 18. století končí doba, kdy Krchleby jsou připojovány k okolním statkům a opět tvoří samostatný statek, který drželi rytíři Haugvicové z Biskupic. V roce 1766 má Krchleby hrabě František z Götzu, po něm Norbert hrabě Dohalský z Dohalic, který jako c. k. komoří roku 1785 zemřel, odkázal statek synovi Františkovi Adamovi hraběti Dohalskému z Dohalic. Roku 1815 byly Krchleby od paní Anny Batkové, rozené z Eisenšteina, koupeny k panství Tloskov. Zámek se stal obydlím správce dvora.

Ke Krchlebskému zámečku patřil poplužní dvůr, vinopalna, mlýn a tehdy ještě patřilo k zámku asi 130 ha půdy.

Ke konci 19. století měla obec Krchleby 31 domů, 244 katolíka a 17 židů. Kolem roku 1920 byla výměra polností u obce 323 ha a 202 obyvatel.

Roku 1923 na základě záborového zákona a přídělovým řízením Státního pozemkového úřadu byla rozdělena mezi drobné nabyvatele výměra 65 ha. Zbytek o výměře 64 ha byl přidělen t. č. nájemci Janu Kohoutovi do vlastnictví za cenu 200 000 Kč. Dne 31. ledna 1935 zemřel Jan Kohout a v roce 1938 prodal Alois Kohout zbytkový statek Václavu Hanzlíčkovi.

Pro zajímavost si můžeme připomenout rozvrstvení usedlostí podle výměry. Usedlostí bylo v Krchlebích 35 a polnosti v 585 parcelách.

Výměra v hektarech a počty usedlostí

výměrapočty usedlostí
0,5 - 1 ha 1
2 - 5 ha 20
5 - 10 ha 8
10 - 20 ha 4
nad 20 ha 1
nad 40 ha 1

(pokračování v jiném čísle)

Novotný Pavel