Historie : Články z historie Křečovic a celé obce a okolní oblasti.

Z archivu tloskovského panství [11/2006]

Postavení poddaných v době poběholorské doznalo podstatného zhoršení. Pravomocí vrchnosti byl výkon veřejné správy a soudnictví, ale i vrchního vlastnictví k poddanské půdě. Toto všechno vyvrcholilo vydáváním různých nařízení zasahující poddané ve všech složkách jejich života. Trestní sankce za přestoupení těchto nařízení se vyznačují nebývalou tvrdostí a neúměrnou výší peněžitých pokut.

Pro posouzení některých záznamů z knihy rukojemských závazků panství tloskovského.

Dne 22. Maij 1674 Martin Blecha kožešník a Matěj Kareš, oba dva sousedé z městys Maršovic, slíbili rukou dání panu Jiřímu Vilímovi Temlerovi hejtmanu panství tloskovského, za Annu Šimonovou, kterážto souc v podezření, že by panskému dobytku dvora maršovského nějakýma čarama uškoditi, aby krávy dojiti nemohly, jměla. Pročež na ten spůsob ji vyručují, dotud, dokud ona se z toho nevyvede, že ničímž vinna nejni, pokudž by pak ona se z toho vyměřiti nemohla a něco více na ni se proneslo, tehdy rukojmové ji zase v ta místa, kde nyní zůst. dostaviti, ale i mnohem větší trestání podniknouti musí.

Dne 4. Juni 1674 Václav Stara a Jiřík kolář, oba dva sousedé ze vsi Řehovic, slíbili rukou dáni panu Jiřímu Vilímovi Temlerovi, ten čas představenému hejtmanu téhož panství tloskovského, za Maťeje Witemberka, kterýžto majíce se dáti na grunt Kulhanovský ve vsi Stražovicích, všelijakých vejmluv a spečování předstírajíc, že by hospodařiti nemohl, do vězení šatlavního neveklovského, až by se k takovému statku ujímání uvolil, vsazen byl. I nemohouce on jináče z téhož vězení vyjíti, tehdy tyto svrchu psané rukojmí za sebe zavedl, že týž statek ujme, na něm dobrým hospodářem že chce býti, též na něm se živiti, věrnost, poslušnost a poddanost své nejmilostivější vrchnosti zachovati a z gruntův do své smrti nikam se hejbati a odcházeti nebude. Pokudž by toho tak nezdržel a pryč z gruntův odešel, tedy netoliko jeho rukojmové dostaviti, ani i pokutu a trestání, které by jim od milostivé vrchnosti vyměřena byla, podniknouti a mile snášeti musejí, Datum dne svrchu psaného.

(Pozdější zápis) Týž dotčený Matěj Witemberk na témž gruntu zustávající od zápisu tohoto až do roku pořád zběhlého od všelijakých robot panských lhůtu míti má.

Léta Páně 1675 dne 19. Martin Jiřík Koudelka rodilý z Křečovice, vedle jeho poslušné žádosti jest přijat do krčmy vlkonské za šenkýře, kterémuž se z pivovaru tloskovkého pivo a pálený k šenku a dobrému vrchnosti vystavovati bude a to na ten způsob, aby se ke všem lidem, kteří se tak k němu na truňk zachodí, vlídně nacházel a jim obzvláštně těm, kteří by bez podvodu a zbytečných dluhův za panský statek jemu na ten čas svěřený platiti mohli, s pilností sloužil a tudy na se dobrý pozor dajíce vrchnosti žádných restův nečinil, nýbrž když se mu druhý sud piva vystaví, aby ihned jeden do důchodu zaplatil, druhý pak sud až do stržení peněz jemu čekati se bude. A že tomu všemu, co se tuto nadpisuje zadostiučiniti a žádných restův (mimo téhož jednoho sudu piva) činiti nechce pro lepší jistotu toho za sebe celou obec vlkonskou v rukojemství postavil. Pokudžby pak mimo tuto zápověď jako dluhy zdělal, tehdy ona obec takové za něj platiti povinna bude. Actum leta a dne svrchu psaného.

Leta 1683 dne 31.Augustij přijat jest Jakub syn po neb. Jiříkovi Vávrovi ze vsi Živohoště za mistra sládka do verkštatu J.V.H. Mti tloskovského, za něj slibují předně, že bude dobré a hodné slady dělati, z nich pivo dobré vařiti, při tom se pilně, poslušně a nade všechno věrně chovati, spolků žádných jak s officíry tak s jinšími lidmi, jak by se koliv jmenovati mohli, nemíti, piva nepřebírati, též ve spilce a lochu neutáčeti a nefalšovati, za ředinu a patoky do důchodu náležitě odváděti, Jiřík Tůma a Jakub Marků, šenkýř živohoštský, na tento způsob, pokudž by on sládek pivo pokazil anebo proti naddotčenému textu se dočinil, aby oni rukojmové platili. On sládek taky naproti tomu připovídá jako věrnej dědičný poddaný to všechno naplniti. Actum na kanceláři tloskovské dne a let aut supra.

Novotný Pavel

Berní rulle a obec Křečovice v roce 1654 [10/2005]

V roce 1310 byla poprvé jasně vyslovena zásada, že zdaněna je pouze půda držená poddanými nikoliv půda v bezprostředním vlastnictví feudála. V 15. století byla z iniciativy státního aparátu zahájeny pokusy o rozšíření berně (pozemková a spotřební daň). Předpokladem bylo ale jednotné vypracování katastru, což se stalo až v 17. století berní rullou. V 18. století vznikl tzv. tereziánský katastr, který poprvé porušil zásadu nezdanitelností vrchnostenské půdy i příjmu a platů vrchnosti. Berně jako přímá pozemková daň byla zpřesněna v r. 1849 a včleněna do soustavy dalších vybíraných poplatků jako jeden z druhů daně. Termín berní se zachoval v sousloví „berní úřad“ jako výběrčí daní.

Po třicetileté válce byla provedena evidence všech pozemků držených poddanými respektive všech poddanských usedlostí z nichž se platila berně. Z vrchnostenského majetku se berně neplatila. Tak vznikl první katastr, který se v Čechách nazývá berní rulla a byl pořízen na základě vrchnostenských přiznání z roku 1654. Berní rulla se vypracovávala v letech 1653 až 1656. Evidovala podle krajů, panství a lokalit všechny poddanské usedlosti a měšťanské domy v zemi, uváděla jejich vybavení polnostmi, dobytkem, zaměstnání držitelů atd.

Obec Křečovická potřila do berní rulle kraje vltavského a výpis je z roku 1654. Uvádím zde jméno rolníka, výměru pole osev a chov dobytka.

Křečovice

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
Budák Matěj polí 24 strychů., osívá na podzim 8 str., na jaře 5 str., potah 2 voly
chová: 2 krávy, 3 jalového, 8 ovcí, svině 2
Carboch Jan polí 21 str., osívá na p. 7 str., na j. 6 str., potah 2 koně
chová: 3 krávy, 3 jalového, 6 ovcí, 1 svini
Carboch Jeronym polí 27 str., osívá na p. 6 str., na j. 4 str., potah 2 voly
chová: 1 krávu, 3 jalového, 1 svini
Dvořák Martin polí 60 str., osívá na p. 20 str., na j. 13 str., potah 4 koně
chová: 8 krav, 16 jalového, 19 ovcí, 6 sviní
Doležal Adam polí 21 str., osívá na p. 7 str., na j. 5 str., potah 2 koně
chová: 3 krávy, 4 jalového, 5 ovcí, 1 svini
Daněk Jan polí 30 str., osívá na p. 10 str., na j. 6 str., potah 2 koně a 2 voly
chová: 3 krávy, 6 jalového, 6 ovcí, 2 svině
Hruška Matěj
- tkadlec -
polí 6 str., osívá na p. 2 str., na j. 1 str., potah nemá
chová: 2 krávy, 2 jalového, 2 svině
Koudelka Jan
- švec -
polí 3 str., osívá na p. 1 str., na j. 1 str., potah nemá
chová: 2 krávy, 1 svini
Kranatka Dorota polí 6 str., osívá na p. 1-2 str., potah nemá
chová: 2 krávy, 1 jalového
Kopka Václav polí 36 str., osívá na p. 12 str., na j. 8 str., potah 4 voly
chová: 3 krávy, 2 jalového, 10 ovcí, 1 svini
Kopka Jan polí 24 str., osívá na p. 8 str., na j. 5 str., potah 2 koně, 2 voly
chová: 4 krávy, 5 jalového, 13 ovcí, 6 sviní
Moučka Jiřík polí 18 str., osívá na p. 6 str., na j. 4 str., potah 2 koně
chová: 2 krávy, 4 jalového, 6 ovcí, 1 svini
Novotný Václav polí 30 str., osívá na p. 10 str., na j. 6 str., potah 2 voly
chová: 3 krávy, 3 jalového, 8 ovcí, 3 svině
Spělák Jan polí 6 str., osívá na p. 3 str., na j. 2 str., potah nemá
chová: 2 krávy, 2 jalového, 4 ovce
Vitečka Václav polí 21 str., osívá na p. 7 str., na j. 5 str., potah 3 koně
chová: 4 krávy, 2 jalového, 10 ovcí, 1 svini
Zeman Václav polí 21 str., osívá na p. 5 str., na j. 4 str., potah 2 koně
chová: 2 krávy, 2 jalového, 9 ovcí, 1 svini
Zybřed Martin polí 18 str. - dvůr jest spálený, pole sousedi osívají

 

Skrýšov

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
Blažkův Jiřík polí 32 str., osívá na p. 10 str., na j. 8 str., potah 2 koně, 2 voly
chová: 3 krávy, 6 jalového, 18 ovcí, 6 svině
Moučka Jan polí 38 str., osívá na p. 13 str., na j. 9 str., potah 2 koně, 2 voly
chová: 4 krávy, 2 jalového, 1 svini
Ziak Václav polí 24 str., osívá na p. 8 str., na j. 6 str., potah 2 koně, 2 voly
chová: 6 kráv, 5 jalového, 34 ovcí, 19 sviní

 

Zhorný

jméno rolníkavýměra pole osev a chov dobytka
Dupal Adam polí 21 str., osívá na p. 7 str., na j. 4 str., potah 4 voly
chová: 1 krávu
Fiala Jan polí 18 str., osívá na p. 4 str., na j. 3 str., potah 1 kůň, 2 voly
chová: 3 krávy, 2 jalového, 4 svině
Kranátkovský polí 18 str. - pustý, pole leží ladem
Mrdal Matěj polí 37 str., osívá na p. 13 str., na j. 8 str., potah 2 koně, 2 voly
chová: 3 krávy, 4 jalového, 9 ovcí, 7 sviní

 

Toto je soupis usedlostí v roce 1645 a jejich hospodářů. Pro orientaci ještě výměru 1 strychu; 1 str. = 28,78 aru = 0,3 ha. Jak vysoká byla jednotlivá berně pro usedlosti není známo. Na základě berní rulle se odhaduje, že Čechy měly ve druhé polovině 17. století asi 930 000 tis. až 1 milion obyvatel.

Novotný Pavel

Zajatci I. světové války v Křečovicích [7/2004]

V minulém čísle Křečovických listů jsem se stručně zmínil o vzniku a důsledku I. světové války pro naši obec. Uvedl jsem seznam padlých spoluobčanů. Nyní předkládám článek o zajatcích v Křečovicích, který napsal pan Karel Zvěřina řídicí učitel v Křečovicích v roce 1928. Článek je po malých úpravách v plném znění.

V roce 1916 byli dáni na výpomoc italští zajatci také do Křečovic a okolních vesnic. Přiděleni byli rodinám, ze kterých mužové byli v činné službě válečné.

V Křečovicích u Budáků dostali zajatce Ivo, ve dvoře u Kvisů byli zaměstnáni Francesconi a Peressini, u Váňů Succi, u Voglů Bonetti Viktor, u Vondráčků Bertoni. Ve Skrýšově u Bárů sloužil Barbanelli, v Krchlebích ve dvoře Salvanesci, ve Zhorném u Šimků Petr Vischio a u Kovaříků v téže obci Silvius Bonetti. Ve své vlasti byli různých povolání; mnozí vůbec nerozuměli hospodářství. Ale v tehdejší době byla každá síla vítanou, neboť všechny práce spočívaly většinou na bedrech žen, starších mužů a dětí.

Někteří z těch zajatců měli výrazný italský typ: černé oči, hustý, černý vlas, snědou pleť. Mnohého z nich prozradil však italský vojenský stejnokroj a řeč.

Nade všemi měl dozor rakouský voják, vybraný z nejstarších odvodních ročníků, který zůstával u Šimků ve Zhorném. Prvním dozorcem - „postem“ - byl rodilý Polák, jemuž přezdívali „baťa“. Po krátké době vystřídal ho Slovinec Alois Ludvík, mistr zednický z Bače v Kraňsku, muž dobrácké povahy. Většinou bydlil každý zajatec tam, kde sloužil; několik noclehovalo také společně v jedné světnici u Váňů.

Když měli zajatci volnou chvilku, sešli se na návsi a tam u rybníčka na travnatém břehu postáli a pohovořili. Hovor vystřídal často tělocvik: vzájemné přeskakování a zápasení.

V neděli bylo na návsi teprve hlučno. Přišli z okolí zajatci nejen italští, nýbrž i ruští a srbští; stojíce v hloučku s „postem“. dorozumívali se jak mohli, řečí i posuňky.

Za války jezdívala pošta do Křečovic od Sedlčan. Byl to vozík, tažený jedním koníkem. Italové čekali u poštovní kanceláře, nedočkaví běželi kousek naproti. Radostí zářilo oko toho, jehož čekání nebylo marné: z domu dostal lístek, psaní nebo bedničku.

Češtině učili se zajatci těžko. Zato naši páni kluci od nich leckteré slovíčko pochytili a chlubil se ten, kdo již uměl počítati do desíti italsky.

Bonetti, pravého italského typu, zaměstnaný u Voglů, prodělal válku s Alžírem; za světové války ho zajali. Bylo zajímavé poslouchati, když líčil hlasem i posuňky výbuchy a třaskání pum i granátů. Oči mu jen blyštěly. Svým chlebodárcům pracoval na poli, povzbuzoval dobytek volaje: destra, sinestra, rossa, to jest: náruční, podsední, červená! Doma vypomohl, jak bylo třeba.

V neděli odpoledne přišel Viktora k Voglovům navštíviti z Krchleb Salvaneschi, mladík jemné povahy, plavých vlasů. Byl synem kteréhosi italského soudce a sám studoval. V zajeté uklízel dobytek a jezdil s potahem. V notýsku měl obrázek s nápisem „sv. Mořic, patron vojínů“. Jednou ukazoval i válečnou píseň italskou. Měla kolik slov a každá končila refrainem: „S námi po boku jde Francie, naše sestřička.“

Povinnosti svých byl Salvaneschi dbalý. Za nejlepšího hovoru vytáhl hodinky, podíval se a zvolal: „ Štyry hodinky, domy sedum voly.“ (Chtěl říci: Čtyri hodiny, musím domů uklízet sedum volů.)

V jedné z přifařeních obcí měli zajatce, vyučeného v cukrářství. Místo dělání cukrovinek štípal dříví, nakládal hnůj a konal jiné domácí práce. Unavený ukázal jednou na fůru hnoje, kterou právě naložil a zkříživ ruce na prsou, volal na služebnou: „Siňorina Marjánky, umžít, funus - Šešovice.“ Ale nebylo mu souzeno, aby pohřben byl v Křečovicích, odešel později živ a zdráv s ostatními.

Ve Strážovicích u Kopků měli zpočátku jakéhosi Giaviato Signorelli. Pocházel z římské provincie z devítičlenné rodiny; otec měl chaloupku a něco polí. Před válkou Giaviato pracoval v Americe, ve válce byl zajat v bojích u Asiaga. Byl vyšší postavy, štíhlý, mírné, dobrácké povahy a dosti dobrý pracovník v zemědělství. Čeho neznal, brzy ovládal. Po skončení sklizně r. 1916 odešel se skupinou zajatců na práce do cukrovaru Vrdy - Bučice u Čáslavi. Po kampani se zajatci vrátili, Signoretti přišel k Járkovům do Vlkonic a u Kopků ve Stražovicích nastoupil Pietro Barbetti. Byl vyučen pekařem a kupcem u svého otce, který měl zároveň malé hospodářství. Ač jinak dosti dobře pracoval, přece těžkým pracem nezvyklý často pro sebe po italsku vzdychal: „Nešťastná vojna, nešťastná vojna!“ Jinak byl žertovný a rád za děvčaty volal: „Hézky sléčinka!“ také sekati hrabicí ho mrzívalo a ukázal jednou na břicho se slovy: „tam dát motor.“ Toho ovšem nebylo možné a Barbetti otáčel hrabicí vlastní silou.

V dubnu 1917 byl do Křečovic vyslán polní kurát pluku tyrolských střelců z Benešova; měl ve farním chrámu Páně sv. Lukáše ke shromážděným italským zajatcům promluvu v jejich mateřštině a vykonal pro ně zvláštní bohoslužby.

Počátkem r.1918 odešli zajatci do Albanie i do Srbska za různým účelem. Lidé v Křečovicích i okolí měli je rádi, neztrpčovali jim pobyt, vzpomínajíce svých drahých, kteří snad někde daleko také jsou u cizích lidí a našili snad také dobrá srdce...

Za převratu Italové z Albanie a Srbska vrátili se přes Valonu do vlasti. Mnozí z Itálie se ozvali dopisem svým zaměstnavatelům v Čechách.

A poslední „post“ Alois Ludvík? I ten psal, že je v Bači u své rodiny. Poštovní známka a razítko na jeho dopisu nasvědčovaly, že Bač s okolím připadla Itálii. Ludvik byl dobrý a upřímný člověk.

Tolik kousek života mimo válečná kolbiště I. světové války. Skupinová fotografie zajatců, kteří sloužili v Křečovicích jsem umístil na výstavě k 650 letům Křečovic v roce 2000 Na této fotografii dnes už nikdo neví kdo je kdo.

Pavel Novotný

Holý vrch 4.listopadu 1419 [7/2004]

Po smrti Karla IV. se ujímá vlády jeho syn Václav IV. Je pravda, že Václav měl řadu sympatických osobních rysů včetně vladařského nadání a vřelého vztahu k vlasti. Je současně faktem, že panoval za krajně nepříznivých okolností, které by patrně zlomily i osobnosti mnohem silnější.

Václav IV. svou úlohu nezvládl a to jak doma tak na mezinárodním kolbišti. V českém státě se ocitl v těžkých rozporech s duchovenstvem, šlechtou i s ambiciosním příbuzenstvem. Konflikty vyvrcholili tím, že šlechta krále Václava IV. dvakrát za sebou zajala (r. 1394 a 1402) aby na něm ultimativními požadavky vynutila větší podíl na moci ve státě. V roce 1400 ztrácí Václav IV. i říšský trůn.

V předposlední červencový den roku 1419 podají novoměští konšelé z radničních oken - defenestrace. Náhlá smrt krále Václava IV. (16. 8. 1419) vyvolala otázku co bude dál. Čekatel trůnu Zikmund nebyl přijatelný pro všechny a pro stoupence Husova učení už vůbec ne.

V zápětí se Prahou i mnoha jinými místy přežene mstivý průvod lidové zloby. Začalo se projevovat, jak každá sociální vrstva lidí problematiku bouřlivých událostí vidí jinak. Projevují se radikální řešení, lidé jiného názoru jsou hnáni na ohnivou hranici a pronásledováni.

Nastal podzim roku 1419 čas nabitý dramatickými událostmi. Velké lidové shromáždění na Křížkách (u Ládví při při staré silnici Benešov Praha) se uskutečnilo 30. září.

Na Křížkách kněz Koranda mimo jiné volal „Bratři, věstež, žet vinice jest rozkvetlá, ale kozlové chtí ji sniesti protož nechoďte s holemi, ale s braní.“

Na tomto shromáždění byl dohodnut termín dalšího ještě mohutnějšího srazu. Tentokrát přímo do Prahy. Účast na shromáždění slíbili bratři z nejvzdálenějších koutů země. Byl dohodnut termín 10. Listopadu 1419.

Královská vojska, kde mohla znemožňovalo výpravy lidu do Prahy. Z jižních částí Čech šly dvě výpravy. Jedna ze Sušicka, Klatovska, Domažlicka a Plzeňska, značně silná na vozech i pěšky a řádně vyzbrojena. Tato výprava nocovala 3. Listopadu 1419 v Kníně. Druhá výprava, menší vyšla ze Sezimova Ústí, ale nešla obvyklou cestou ku Praze (přes Miličín, Votice, Benešov a Poříčí) protože se obávali královského vojska, které bylo v Benešově. Od Sudoměřic uhnula výprava na Prčici a Sedlčany. Jak jich cestou přibývalo vyšlo jich dne 4. listopadu ze Sedlčan asi na 300 osob.

V Sedlčanech se dozvěděli o výpravě, která je v Kníně i o tom, že vojsko Petra Konopištského ze Štemberka projíždí krajem od Konopiště k Vltavě. Vyslali posla do Knína s prosbou aby jim pomohly případně proti královským vojákům. Z Knína poslali posilu s pěti vozy, ta se ovšem při brodění přes Vltavu u Živohoště zdržela. Když dojeli od říčky nahoru „Viděli již vojsko královské majíc za vůdce Petra Konpištského ze Štemberka, které čítalo asi 1300 dobře ozbrojených jezdců. Lidé od Knína spatřili malý pěší zástup Ústských a proti nim druhý velmi velký houf jízdních s mnohými praporci To když uzřely počali se rozpakovati, co by měli činiti.“

Poslali do Knína, aby všichni poutníci, kteří tam zůstali přijeli na pomoc.

Petr Konopištský nechtěl, aby se oba zástupy poutníků spojily a přikázal vojsku, aby udeřili na Ústské. Ti stáli na návrší „Královská jízda je rozrazila tak, že veškerý houf jezdců skrze ně proskočil a mnoho Ústských leželo na místě zabitých a raněných. Jen něco přes sto Ústských proskočilo ke Knínským, kteří jim šly na pomoc. Petr Konopištský zajal 96 Ústských a začal s Knínskými jednati, aby se vzdali na milost nechtějíli jako Ústští dopadnout.“

Když královské vojsko později při vyjednávání uvidělo korouhve nově příchozích z Knína, kteří šly na pomoc, rozkázal Petr Konopištský vzíti zajatce a ujížděli ke Kutné Hoře. V Kutné Hoře po výsleších se zajatci naložili na tehdejší dobu normálně, naházeli je do prázdných dolů.

Hlavní zástup dojel z Knína na bojiště a zůstali zde přes noc a ráno pohřbili padlé přátele s velikou pobožností jako „první mučedníky.“ Potom pokračovali přes Jílové na Prahu.

Toto první setkání poutníků - stoupenců učení Jana Husa - s královským vojskem je situováno na Holý vrch, v mapách dnes označem jako kóta 446. Na jižním svahu se tehdy v roce 1419 nacházela malá osada s názvem Nahorubyech (dnes Nahoruby). Na zdejší tvrzi zač. XV. století seděli potomci Jarohněva z Křečovic, kteří si začali říkati z Nahorub. Nahoruby jsou jedna z nejstarších osad v našem regionu. Uvádí se, že kníže Oldřich (vládnul 1012 - 1037) tuto vísku daroval klášteru sv. Jana Křtitele na Ostrově.

V místech předpokládaného střetnutí je dnes kamenný monolit (viz. titulní stránky Křečovických listů). Dnes běžně používaný pojem husité, husitské vojsko, tak se však sami nikdy nenazývali. Slovo husité bylo tehdy pro ně hanlivé označení. Nejslavnější autentický název byl „boží bojovníci.“./p>

Pavel Novotný

Před devadesáti lety [6/2004]

Hlavní bosenské město Sarajevo navštívil následník habsburského trůnu František Ferdinad d´Este se svou manželkou Žofií. Bylo po manévrech c. a k. armády v hraniční oblasti se Srbskem a následník, který se po jistém váhání ujal jejich řízení, byl s výsledky nadmíru spokojen. Císaři Františku Josefovi poslal telegram, v němž kromě jiného sděloval: „Stav jednotek, jejich výcvik, jakož i výkon byly naprosto skvělé and vší pochvalu. Vynikající duch, vysoký stupeň výcviku a výkonnosti. Zítra navštívím Sarajevo, večer odjíždím.“ To se psal 27. červen 1914.

Bezprostředním podnětem k vypuknutí světové války byl sarajevský atentát, na rakouského arcivévodu Fratiška Ferdinanda k němuž došlo 28. června 1914 v Bosně. Tuto událost nelze považovat za skutečnou příčinu války. Rozpory mezi znepřátelenými mocnostmi byly tak hluboké, že konflikt byl nevyhnutelný již před atentátem.

Rakousko však 23.července 1914 doručilo Srbům desetibodé ultimátum, které mělo být splněno do osmačtyřiceti hodin. Srbsko ve stanovených osmačtyřiceti hodinách přijalo osm podmínek a dvě navrhlo k posouzení haagského tribunálu.

Rakouští generálové rozhodli, že jakékoliv další vyjednávání se Srbskem je nepřijatelné a vyhlásilo 28. července 1914 Srbsku válku a začalo odstřelovat hlavní město Bělehrad.

Válka v letech 1914-1918 se poprvé rozšířila z určitého omezeného území na celý svět. Vojenskou změnou bylo nasazení nových zbraní: letadla bombardovací a stíhací, vzducholodě, tanky, kulomety, plamenomety a bojové plyny.

K usmrcení rakouského arcivédovy a spuštění válečné mašinérie stačila jedna kulka. Podle výpočtu provedeného po skončení bojů připadlo na každého vojáka zabitého v bitvách padesát tisíc výstřelů. Do první světové války bylo mobilizováno 70 156 000 osob a počet padlých a zemřelých na následky války bylo 9 442 000 osob. Také se uvádí, že nejméně 11 000 000 osob bylo zraněno a vyřazeno z normálního života.

Válka skončila a mírové dohody určily nové rozdělaní světa, které během následujících let doznalo několik změn. Bohužel to ovšem nebyla válka o ukončení válek, jak se všeobecně doufalo. Pohled na válku vystihl dokonale spisovatel Erich Maria Remargue (1898-1970). Do armády narukoval v roce 1914, kdy mu bylo osmnáct let. Během války byl několikrát zraněn, ale pokaždé přežil a uzdravil se. Své vzpomínky a zkušenosti vnesl do románu Na západní frontě klid a Cesta zpátky. Román Na západní frontě klid se stal klasickým dílem vyjadřující život vojáků v bojové linii. Život ve válce a vztahy vojáků a důstojníků v c. a k. armádě popsal formou osobitého humoru spisovatel Jaroslav Hašek v románu Dobrý voják Švejk.

Třebaže od první světové války uplynulo tolik času je tato událost trvale zapsána v povědomí evropských i dalších národů. Mnohé rodiny z našich osad ztratily ve válce svoje otce a syny.

jménoč.p.
Český BedřichKřečovice34 Bouček FrantšekHůrka5
Český Eduard“./td>14 Bouček Bohumil“./td>5
Český Karel“./td>14 Adam Jan“./td>6
Jehlička Josef“./td>13 Kotrba JosefBrdečný3
Marešovský Petr“./td>48 Kudrna FrantišekStražovice 
Neterda Josef“./td>44 Járka JanVlkonice 
Trenčínský Václav“./td>36 Doležal JosefKrchleby26
Starosta Ludvík“./td>30 Hrdinka Josef“./td>5
Smíšek Jan“./td>22 Graif František“./td>16
Vondráček František“./td>18 Mašek Josef“./td>35
Vondráček Jan“./td>18 Mašek Antonín“./td>35
Zeman Josef“./td>5 Medal Antonín“./td>33
Zeman Jaroslav“./td>51 Bezouška AntonínNahoruby 
Andrik JanZhorný3 Kovrzek Josef“./td> 
Burian Václav“./td>11 Kovrzek František“./td> 
Burian Josef“./td>11 Bezouška Karel“./td> 
Kloubský Josef“./td>8 Červenka Rudolf“./td> 
Vyskočil Josef“./td>7 Kloubský Karel“./td> 
Vršecký VáclavHořetice6 Červenka Rudolf“./td> 
Vršecký Bohumil“./td>18 Kloubský Karel“./td> 
Šembera Josef“./td>12 Šobíšek Josef“./td> 
Štěpánek Josef“./td>22 Hodík Antonín“./td> 
Kovařík JosefHůrka9 Šobra Bedřich“./td> 

Seznam padlých mužů není úplný pokud někdo ze čtenářů může doplnit budu rád

Novotný Pavel

Vysídlení Křečovicka [3/2003]

Koncem letošního roku, přesně 31.prosince 2003 uplyne šedesát let, kdy obec Křečovice a osady v dnešních hranicích obecního úřadu byly liduprázdné a opuštěné. Okupace naší vlasti v letech 1938-1945 způsobila kromě nesčetných individuelních případů nucené emigrace i hromadné přesuny obyvatelstva bezprostředně po mnichovském diktátu ale i později. V srpnu 1940 byla protektorátní vláda seznámena s tím, že říšská branná moc zamýšlí rozšířit stávající vojenská cvičiště v Milovicích, Brdech a Vyškově. Za tímto účelem je třeba evakuovat některé vesnice v jejich okolí. O zřízení vojenského cvičiště mezi Vltavou a Sázavou se vůbec nejednalo.

Na Milovicku - vysídleno pět obcí se třemi osadami úplně a dvě obce částečně - cca 5 300ha.

V Brdech - vysídleno osm obcí a čtyři osady úplně, částečně čtyři obce a jedna osada - cca 7 400ha.

Na Vyškovsku - vysídleno dvacet čtyři obcí s jedenácti osadami úplně a jedna obec částečně - cca 27 100ha.

Na Vyškovsku se týkalo stěhováním jen českých obcí . V těchto třech případech se mohlo mluvit o rozšíření vojenských cvičišť.

K největší evakuaci došlo v prostoru mezi Vltavou a Sázavou.

Vystěhování postihlo padesát devět celých obcí s jejich osadami a dvanáct obcí částečně - cca 44 000ha. Byla to nejrozsáhlejší migrační akce, kterou u nás Němci v letech okupace provedli. Stalo se to v pěti etapách. První etapa měla termín vystěhování do 15.září 1942 a poslední pátá do 1.dubna 1944.

Počátkem roku 1942 se v kraji objevují ilegální letáky na kterých je kromě jiného nakreslen plánek území, které má býti vystěhováno (viz. mapka).

Dne 18.února 1942 odjela deputace obyvatelstva do Prahy. Nic konkrétního se od protektorátní vlády nedověděla - vše je prý šeptanda. Již 14.března 1942 byla vydána první vyhláška o vystěhování. V první etapě bylo možno si vzít nějaký svůj majetek. V dalších etapách už dobytek, koně, píce, obílí a stroje zůstávají SS hofu. Tento majetek je označen symbolem SS. Koně vypálením na kopytech, stroje barvou. Ve třetí vysídlovací vyhlášce byla doložka, že někteří občané mohou zůstat jako zemědělští dělníci a živnostníci. Těm kteří zůstali, byl jejich majetek vyvlastněn a většinou stejně nezůstali ve svém domě ani v obci svého bydliště. Vystěhovalci se snažili usadit někde poblíž. To se vždy nedařilo a tak mnohé rodiny byly nuceny se přestěhovat do vzdálených okresů. Někde se setkávaly s živou účastí a soucitem, jinde se jich lidé báli v domnění, že evakuace je trestem.

Postupným rozšiřováním území určeného k vystěhování pomalu vycházelo najevo, že vojenské cvičiště nebude na celém území. Vznikají zde totiž kromě vojenských skladů, letiště SS hofů i pracovní a koncentrační tábory.

Křečovicko bylo vystěhováno ve třetí a čtvrté etapě:
28.června 1943 vyšla vyhláška č.j.561/9 ai43 nařizující vystěhování (mino jiné obce)….Živohošť s osadami Živohošť(část na pravém břehu Vltavy) a Üstí, Nahoruby s osadami Nahoruby a Poličany, Krchleby s osadami Krchleby a Lhotka, Vlkonice s osadami Vlkonice a Stražovice, Křečovice s osadmi Křečovice, Skrýšov a Zhorný,… Vystěhování do 31.prosince 1943.

24.června 1943 vyšla vyhláška č.j.561/6 ai43 nařizující vystěhování (mino jiné obce)…Hořetice s osadami Hořetice, Brdečný, Hůrka a Hodětice….Vystěhované do 31.10.1943.

Jednotlivé vesnice de fakto přestávaly právně existovat. Byly pouze SS dvory. V čele těchto dvorů byl správce se svým šafářem po případě s adjunktem a jednotlivými odpovědnými partáky. Právně i čeští pracovníci na SS dvorech podléhali německé policii a uvnitř cvičiště i německé policii SS, kterým se přezdívalo „slintáků“ (neboť nosili kolem krku na řetízku plechový půlměsíc s označením). Život v území také ztěžovala ostrá střelba. Zvláště nebezpečná pak pro dělníky v lese i na poli okolo dopadového území. Cvičiště bylo úplně uzavřeno po hranicích území deseti stanicemi německých četníků. Stanice byla i u přívozu v Živohošti.

Jak probíhaly zemědělské práce - žně - u SS hofu Nahoruby.

Uvádím ve stručnosti podle zápisu kronikáře. Sklízet obilí bylo z obcí Nahoruby, Krchleby, Křečovice, Vlkonice, Stražovice, Brdečný, Zádolí, Spolí, Břevnice a Hůrka Kapinos. Na tuto plochu bylo málo lidí a proto 26.července 1944 bylo přivezeno 50 vojáků, kteří jsou ubytováni po prázdných usedlostech v Krchlebích. Potom přijíždějí koně s žacími stroji z jiných dvorů. Vojáci takto posečené obilí vázali a vozili do stohů, kterých bylo postaveno 31. To bylo obilí, které se nestačilo vymlátit do podzimního setí.

Koncem prosince je nařízeno, že do 6.ledna 1945 musí být oněch 31 stohů vymláceno. Mlátilo se na tři směny po osmi hodinách. V jedné směně byl vždy šafář, patnáct osob a dva potahy. Mlátilo se za mrazu i sněhových vánic. Stohy byly promoklé a zmrzlé, a tak se kládami rozlamovaly, kopaly a vozily k mlátičce. Vymlácená sláma se v noci pálila, aby bylo vidět na mlácení.

Koncem října 1944 projížděl naším krajem K.H.Frank, uviděl ještě obilí nesklizené. Nařídil, že když nebude obilí sklizeno budou všichni správci postříleni. Zaměstnanci SS hofu s koňskými i volskými potahy a ostatní lidé sekali a sváželi za každého počasí posečené obilí do lesů a struh, jen aby bylo s polí svezeno. Dožínky byli na „Perculi“ 10.listopadu 1944.

Jen díky průběhu války se nenaplnily plány, které A.Hitler sám již v létě 1932 na schůzi vyšších nacistických činovníků prohlásil v přítomnosti Darrého, Rauschninga a jiných: „Českomoravská pánev bude kolonizována německými sedláky. Čechy vystěhujeme na Sibiř, nebo do oblasti Volyňska. Ze střední Evropy musí odejít.“ (H.Rauschning, Gesprache mit Hitler. I. Auflage, Europa Verlag New York 1940, Hitler str.42). Nebo K.H.Frank v srpnu 1940: „Zřízením protektorátu nelze považovat český problém za vyřešený, naopak byl zahájen počátek procesu.“./p>

Rudá armáda se objevila v Živohošti 11.května 1945. Byla to jedna část 7 gardové armády II.ukrajinského frontu. Ale už začátkem května se někteří odvážlivci začínali navracet do svých původních domovů. Vítaly je pobořené zdi, vyražená okna a dveře. Zůstala zpustošená pole a všude kolem číhala smrt v podobě min a granátů. Začátky nového života na bývalém cvičišti nebyly lehké.

Vysvětlivky k mapce: č.13. Hořetice poč.obyv. 244 os. vystěhovalo se 24 os. tj. 9,8 %
č.24. Krchleby poč.obyv. 200 os. vystěhovalo se 57 os. tj. 28,5%
č.27. Křečovice poč.obyv. 386 os. vystěhovalo se 182 os. tj. 47,1%
č.34. Nahoruby poč.obyv. 291 os. vystěhovalo se 96 os. tj. 32,9%
č.66. Vlkonice poč obyv. 309 os. vystěhovalo se 149 os. tj. 48,2%
č.71. Živohošť poč.obyv. 113 os. vystěhovalo se 19 os. tj. 20,2%
Celkem se odstěhovalo 527 osob a na práci v zabraném území zůstalo 1 543 osob.

Literatura: S. Staněk: Evakuace území mezi Vltavou a Sázavou za okupace. SVPP 1973. J. Hertl:Dějiny vystěhovaného kraje mez Vltavou za okupace v letech 1942 - 1945. SVPP 1957 J.Hertl, J.Charvát, J.Petráň, Č.Reinštein, J.Tywoniak: Podblanicko proti okupantům.

Novotný Pavel

Krchleby - III.část [14/2006]

Na konci jednání bylo rozhodnuto, aby každý hospodář sklidil na svém pozemku, a kdo má více oseto, než k výživě potřebuje, aby nabídl MNV, který výnos přerozdělí těm, co nemají pozemky oseté. Zjištěním hektarového výnosu pověřeni p. Hanzlíček, p. F. Hrdinka a Kovařík Josef.

V září 1945 jsou podávány přihlášky o náhradu válečných škod. Ovšem před tímto si každý opatřoval živý i mrtvý inventář, který ještě zbyl a byl jeho. Hodnota vlastního navráceného majetku se z této válečné škody odečetla.

V únoru 1946 přijela delegace vlády Československé republiky shlédnout poškození Neveklovska.

První volby do Národního shromáždění proběhly 26. 5. 1946. V Krchlebích volilo 88 voličů s výsledkem: KSČ 44 hlasů, Lidová strana 25 hlasů, Národ. soc. 15 hlasů, Sociální dem. 3 hlasy, 1 hlas neplatný.

V listopadu 1946 byla v usedlosti pana Čermáka komise, která prováděla restituce - nové zaknihování vyvlastněných usedlostí v Krchlebích a jejich navrácení bývalým vlastníkům.

Sjezdu rolnických komisí v Praze roku 1948 se zúčastnilo 8 obyvatel obce. Rolnická komise složená ze 7 obyvatel obce provedla revizi zbytkového statku pana Václava Hanzlíka ve dnech 8. a 9. června 1948, majiteli ponecháno 17,94 ha půdy. Budova špýcharu přidělena obci, která jej propůjčila Hospodářskému družstvu v Benešově.

V červenci 1948 se konala valná hromada elektrárenského družstva. Na této valné hromadě byl založen strojní odbor (tzv. Strojní družstvo).

Na schůzi Místního národního výboru v Krchlebích 23. listopadu 1948 bylo schváleno jmenování Klementa Gottwalda Čestným občanem obce Krchleby k uctění jeho 52. narozenin.

Dne 24. 3. 1949 na schůzi místní organizace Komunistické strany Československa referoval okresní tajemník KSČ s. Cinka, s. Drahorád, vedoucí traktorové stanice v Tloskově, a obvodový tajemník s. Petřina z Jablonné o založení Jednotného zemědělského družstva. Bylo uvedeno, že zákon o JZD teprve vyjde, ale že je potřeba elektrárenské a strojní družstvo sjednotit do jednoho družstva - JZD, protože válečné škody budou hrazeny větším celkům ne jednotlivcům. Schůze všech občanů byla 25. 3. 1949, kde z přítomných 25 členů elektrárenského družstva hlasovalo 23 pro založení JZD. Poté byl zvolen přípravný výbor JZD a složen členský podíl 100 Kčs. Při jednání v Neveklově, kde vedoucím 3 členné delegace byl předseda MNV Perníček, bylo vyjednáno přidělení zem. strojů z akce „UNRA“ pro JZD. Stroje bylo nutno objednat a dovézt do Krchleb.

V polovině dubna 1949 se konalo slavnostní předání společných zemědělských strojů JZD. Předání probíhalo na zahradě Fr. Maříka č.11, kde byly stroje darované ministerstvem zemědělství z akce „UNRA“. Slavnost zahájil předseda MNV, jenž ve svém proslovu probral dějiny obce Krchleby od dob husitských. Pak promluvil předseda ONV Benešov s. Šístek o významu slavnosti a projevy zakončil předseda JZD. Slavnost byla ukončena lidovou veselicí na přírodním parketu.

Na slavnostní valné hromadě v polovině července 1949 byl zvolen předsedou JZD František Mařík, ml. č. 11 a místopředsedou Nouzecký Josef, č.14. Do slavnostní chůze vystoupilo z JZD 6 členů.

Družstvo bylo tzv. prvním typem JZD, kdy se společně selo, organizovaly se polní práce a stroje se užívaly společně. Byly zachovány meze, ale každý člen hospodařil individuálně. Družstevní stroje byli plně využity a půjčovány i nečlenům, ovšem bez 20% slevy. Nutno též dodat, že JZD Krchleby bylo první družstvo na tehdejším okrese Benešov. Na podzim roku 1952 se stalo družstvem třetího typu. (Třetí typ JZD = bylo již plně organizované výrobní družstvo se společnou rostlinnou i živočišnou výrobou, kdy se výtěžek rozděloval podle vykonané práce.)

V polovině září 1949 se začalo v rámci stavební obnovy se stavbou hostince. Stavbu prováděl podnik „Pragostav“ a řídil ji stavitel Cyril Beran z Křečovic a 22. listopadu 1949 dávali vazbu na nový hostinec. Pokračovala též stavba mlýna p. Mandlovce, jež byla zahájena již roku 1948.

Budova zámku v Krchlebích byla za hospodaření družstva využívána k různým účelům. Mimo hospodářského využití je zde v roce 1978 zřízena Okresní síň zemědělských tradic.

Ve spolupráci Okresního muzea Benešov a JZD Mír Neveklov byla v nově upraveném špýcharu v Krchlebích instalována výstava starší zemědělské techniky a nářadí. V prvním patře zámecké budovy bylo upraveno pět místností včetně vstupního schodiště, kde byly připomenuty tragické události z 2. světové války. Vystěhování Neveklovska, rozmístění koncentračních táborů na tomto území. V jedné místnosti byla též síň tradic JZD Neveklov. Slavnostní otevření proběhlo 20. března 1986. Celkové zemědělské dokumentační centrum při okresní síni tradic v Krchlebích zahrnovalo i areál dvora a stáje, což se postupně realizovalo, ale nedokončilo. Po roce 1990 je zámek v restituci předán původním majitelům. Stroje a instalace panelů s dokumenty odvezeny do depozitáře nebo na zámek Kačina u Kutné Hory.

Stručné dějiny Krchleby, které jsem se snažil vměstnat do třech částí, nejsou úplné a ani si nečiní nárok na úplnost údajů. Obzvláště složité a velice nutné by bylo zpracovat poválečnou dobu od roku 1945 a to nejen u osady Krchleby.

V lexikonu obcí ČR je s názvem Krchleb 6 obcí. (V okolí Domažlic, Kutné Hory, Nymburska, Rychnova nad Kněžnou a Šumperka)

Počet obyvatel v Krchlebích od roku 1848-1980. (Zdroj: Vlastivědný atlas okresu Benešov)

1848 - 283
1869 - 258
1890 - 230
1910 - 189
1930 - 174
1950 - 133
1970 - 102
1980 - 92

Pavel Novotný

Křečovická pošta [1/2003]

Než byla zřízena pošta, využíval se pro doručování zásilek obecní posel. Jednou, později i dvakrát týdně chodil na poštovní úřad do Neveklova. Zásilky odebíral a zároveň po Křečovicích roznášel.

V Křečovicích byl otevřen státní poštovní úřad 15. května 1903 pro obce a osady Křečovice, Skrýšov, Břišejov, Suchdol, Zhorný, Lísek, Velběhy, Krchleby, Lhotka, Vlkonice a Stražovice. Pro poštovní zásilky si chodil listonoš pěšky do Neveklova. Jak přibývalo zásilek, byl použit i dopravní prostředek - trakař, později ruční kára. Od října 1913 začal projíždět Křečovicemi krytý poštovní vůz. Vyjížděl ze Sedlčan, zastavil se v Křečovicích. Potom dojel do Neveklova a zase zpět do Sedlčan.

Poštovní úřad byl otevřen 15. května 1903 v domě tehdejšího starosty pana A. Hrubanta č.p.50. Zde byl až do roku 1924, kdy přesídlil do domu pana Šťastného č.p.56. Po osmi letech se vrátil zpět do č.p.50 a po pěti letech opět do domu na návsi č.p.56, kde zůstal až do konce roku1992. Od ledna 1993 je pošta umístěna v obecním domě č.p.59.

V roce 1926 byl instalován na poště radiopřijímač. Telefon byl zaveden v r. 1940. V současné době je pošta vybavena počítačovou technikou. Uplynulo sto let od otevření poštovního úřadu. Provoz byl přerušen v období světové války při vystěhování obce. Po válce 21. srpna 1945 je pošta znovu otevřena. Značnou změnou prochází pošta v roce 1998, kdy přestává doručovat, ale zásilky jen přijímá. Zásilky doručují pracovnice autopošty z Neveklova. Provoz pošty zabírá širokou škálu služeb od klasických poštovních přes bankovnictví až služby pojišťoven. V dohledné době je i připojení internetové služby. Tolik stručně o stu letech poštovního úřadu v Křečovicích.

Na doplnění, jaké byly problémy v doručování zásilek. Článek byl otištěn v časopise Vltavské proudy r.XII. v roce 1933:

Ministerstvu pošt v Praze.
Střední Povltaví trpí nedostatkem poštovní dopravy. Ku příkladu obce přidělené poštovnímu úřadu v Netvořicích, zimní dobou dostávají poštu až druhý den po dojití na poštovní úřad a na Neveklovsku ještě hůře po celý rok, protože přespolní listonoši těchto poštovních úřadů pro rozlehlost obvodů vycházejí na obchůzku ráno před 8.hod., aby se navrátili za světla. Ale poštovní zásilky, hlavně pražské pošty, přijdou na tyto úřady až po 9.a 10. hodině dopoledne. A přece dalo by se této nevýhodě našeho kraje odpomoci zavedením poštovního kurzu z Prahy přes Libuš - Jílové - Netvořice - Neveklov - Křečovice do Sedlčan státním lehkým autobusem ráno před 6. hodinou z Prahy a ze Sedlčan do Prahy po 17. hodině. Tento autobus by vzal veškerou ranní poštu, hlavně noviny a předal by ji jmenovaným úřadům, nejposlednějšímu před 8. hod. ráno.

Tolik článek. Zdá se vám to starý problém?

Pavel Novotný