35-2011

Zápis z 19. září [35/2011]

Zápis ze zasedání zastupitelstva obce Křečovice, ze dne 19. 9. 2011 v zasedací místnosti Obecního úřadu Křečovice. Zahájení v 11,30 hodin.

Přítomni: Robert Nečas, Monika Pechačová, Pavel Novotný, Karel Krymlák, Martin Krampera, Petr Sochor, Jitka Jirásková, Vladimír Čermák, Aleš Bobál, Petr Rákosník, Zbyněk Šobíšek
Ověřovatelé zápisu: Zbyněk Šobíšek, Petr Rákosník
Návrhová komise: Vladimír Čermák, Aleš Bobál, Petr Sochor

Schválení programu zasedání zastupitelstva:
Hlasování 11 0 0

  1. Zpráva o plnění usnesení z posledního zasedání
    Zastupitelstvo bylo starostou obce informováno o plnění usnesení z posledního zasedání.
  2. Rozpočtové opatření
    Zastupitelstvo odsouhlasilo rozpočtové opatření č. 5/2011 dle přílohy.
    Hlasování 11 0 0
  3. Převod pozemku PK 635
    Zastupitelstvo odsouhlasilo bezúplatný převod části pozemku PK 635 od Pozemkového fondu ČR z důvodu změny ÚP č. 5 s označením plochy Z5-6.
    Hlasování 11 0 0
  4. Odkoupení části pozemku - Živohošť
    Zastupitelstvo schvaluje žádost p. Marka Bulíčka, Žitomírská 639/1, 101 00 Praha 10 o odkoupení části obecního pozemku p. č. 1582/1 v k. ú. Živohošť dle předloženého plánku. Pozemek bude nabídnut za cenu 700,-- Kč za m2. Náklady na geometrický výměr bude hradit žadatel. U zaměření bude za Obecní úřad přítomen p. Nečas, starosta obce. Místní šetření proběhlo dne 31. 7. 2011.
    Hlasování 11 0 0
  5. Žádost na ČOV – p. Stuchlý, Křečovice
    Zastupitelstvo schvaluje žádost p. Václava Stuchlého o dotaci na ČOV k rodinnému domu č. p. 20, Křečovice ve výši 10.000,-- Kč.
    Hlasování 11 0 0
  6. Žádost o umístění plavidla – p. Moravec, Mastník
    Zastupitelstvo zamítlo žádost p. Jana Moravce, Macešková 15, 106 00 Praha 10 o umístění mola za účelem kotvení malého plavidla v zátoce Mastník, říční kilometr 104,5.
    Hlasování 11 0 0
  7. Žádost o prodej pozemku – p. Kulhánek, Nahoruby
    Zastupitelstvo zamítlo žádost p. Jiřího Kulhánka, Libeř 175 o prodej obecního pozemku č. 1278 v k. ú. Nahoruby – 48 m2 (Kasárna)
    Hlasování 11 0 0
  8. Žádost o prodej pozemku – p. Pavlas, Vlkonice
    Zastupitelstvo zamítlo žádost manželů Pavlasových, Olbramovice 149 o odkoupení obecního pozemku č. 1/4 v k. ú. Vlkonice – 61 m2.
    Hlasování 11 0 0
  9. Žádost o prodej pozemku – p. Kalaš
    Zastupitelstvo zamítlo žádost p. Kalaše Martina, Vlkonice 15 o odkoupení obecního pozemku č. 1/4 v k. ú. Vlkonice – 61 m2, nebo odprodej či pronájem části pozemku 1020 a 42 dle nájemní smlouvy z r. 2000. Žádost manželů Pavlasových a p. Kalaše bude řešena po místním šetření.
    Hlasování 11 0 0
  10. Na vědomí:
    • Informace o rekreační sezoně v Nové Živohošti
    • Oznámení – Veřejná vyhláška Městského úřadu Neveklov o zahájení řízení o Změně č. 3 ú. p. Neveklov od 20. 9.-20. 10. 2011. Veřejné projednání se bude konat v sále ZŠ 20. října 2011 ve 14,00 hod.
    • Seznámení s dopisem, který starosta zaslal na Úřad vlády s apelem na brzké prosazení změny zákona o rozpočtovém určení daní.
    • Seznámení ze zápisem závěrečného šetření schválení lesního hospodářského plánu pro LHC Obecní lesy Křečovice.
    • Informace o situaci v ZŠ Josefa Suka a MŠ v Křečovicích.
    • Informace o postupu prací na hasičárnách v Nahorubech a v Hořeticích.
    • Informace o postupu prací na úpravně vody v Nahorubech.
    Hlasování 11 0 0

Zapsala: Monika Pechačová

Zápis z 28. července [35/2011]

Zápis ze zasedání zastupitelstva obce Křečovice, ze dne 28. 7. 2011 v zasedací místnosti Obecního úřadu Křečovice.

Přítomni: Robert Nečas, Monika Pechačová, Pavel Novotný, Karel Krymlák, Martin Krampera, Petr Sochor, Jitka Jirásková, Vladimír Čermák, Aleš Bobál
Omluveni: Petr Rákosník, Zbyněk Šobíšek
Ověřovatelé zápisu: p. Bobál A., p. Krymlák K.
Návrhová komise: pí Jirásková J., p. Novotný P., p. Krampera M.

Schválení programu zasedání zastupitelstva:
Hlasování 9 0 0

  1. Zpráva o plnění usnesení z posledního zasedání
    Zastupitelstvo bylo starostou obce informováno o plnění usnesení z posledního zasedání.
  2. Výměna pozemku
    Zastupitelstvo odsouhlasilo schválení záměru výměny pozemků mezi obcí Křečovice a p. Švábem Antonínem v k. ú. Hořetice dle geometrického plánu č. 162-10/2011 a odsouhlasení směnné smlouvy. Vyvěšení záměru na úřední desce dne 11. 7. 2011, sejmutí 27. 7. 2011.
    Hlasování 9 0 0
  3. Výměna pozemku
    Zastupitelstvo odsouhlasilo schválení záměru výměny pozemků mezi obcí Křečovice a Lesy ČR (silnice Křečovice – Strážovice) dle geometrického plánu č. 210 702-467-90 a odsouhlasení směnné smlouvy. Vyvěšení záměru na úřední desce dne 11. 7. 2011, sejmutí 27. 7. 2011.
    Hlasování 9 0 0
  4. Bezúplatný převod pozemku
    Zastupitelstvo souhlasí s bezúplatným převodem pozemku č. 638/1 od Pozemkového fondu ČR z důvodu změny ÚP č. 5 s označením plochy Z5-6.
    Hlasování 9 0 0
  5. Zastupitelstvo souhlasí se zvolením starosty obce Křečovice, aby jednal ve věci převodu pozemku č. 638/1, v k. ú. Křečovice od Pozemkového fondu ČR a zastupoval obec.
    Hlasování 9 0 0
  6. Výběr firmy pro stavbu ČOV
    Zastupitelstvo bude jako celek, tzn. jedenáctičlenná hodnotící komise posuzovat výběr firmy pro stavbu čistírny odpadních vod v Křečovicích. Výběr proběhne přibližně v 1. pol. září 2011.
  7. Žádost o odkoupení pozemku N. Živohošt'
    Žádost pana Bulíčka Marka, Žitomírská 639/1, 101 00 Praha 10 o odkoupení části obecního pozemku p. č. 1582/1 v k. ú. Živohošť dle předloženého plánku. Zastupitelstvo žádost odkládá. Bude rozhodnuto až po místním šetření, které proběhne dne 31. 7. 2011.
    Hlasování 9 0 0
  8. Žádost o sponzorský dar
    Zastupitelstvo odsouhlasilo žádost p. Kovárny Michala jménem ZO ČSCH v Sedlčanech o příspěvek ve výši 1.500,-- Kč na Povltavskou výstavu v Sedlčanech, konanou 20.-21.8.2011. Na této akci se prezentuje sedm chovatelů z obce Křečovice.
    Hlasování 9 0 0
  9. Pořízení nových vrat
    Zastupitelstvo předběžně odsouhlasilo částku 75.000,-- Kč na výrobu 2 ks nových vrat do nové hasičárny v Nahorubech na pozemku č. 32/1 v k. ú. Nahoruby.
    Hlasování 9 0 0
  10. Žádost o příspěvek – rozloučení s prázdninami
    Zastupitelstvo schválilo žádost SDH Křečovice o sponzorský dar na pořádání akce Rozloučení s prázdninami ve výši 1.500,-- Kč. Akce se bude konat dne 27.8.2011 na sportovním hřišti u Základní školy v Křečovicích.
    Hlasování 9 0 0
  11. Přidělení dotace na ČOV
    Zastupitelstvo schvaluje přidělení dotace na ČOV od hejtmana Středočeského kraje. Předpokládaný začátek stavby září 2011.
    Hlasování 9 0 0
  12. Ostatní
    Zástupci z řad občanů Nové Živohoště přednesli stížnost na špatné parkování osobních automobilů na návsi. Z tohoto důvodu je špatná autobusová dostupnost. Řidič nemá možnost se vytočit na kruhovém objezdu. Bude se dále řešit.
  13. Na vědomí:
    • Informace o rekreační sezoně v Živohošti
    • Poděkování od Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Benešov za finanční příspěvek.
    • Poděkování občanům od Diakonie Broumov (občanské sdružení) při sběru textilního materiálu pro lidi v krizových životních situacích.
    • Výpověď z pozemku č. 462 a 463 p. Josefem Šachem. Jedná se o odstranění dřevěných sloupů z jeho pozemků.
    • Informace o odstoupení Mgr. Zdeňky Holé z pozice ředitelky ZŠ Josefa Suka a MŠ v Křečovicích.
    • Ukončená oprava komunikace – Hořetice/Hodětice, Krchleby/Nahoruby
Hlasování 9 0 0

Zapsala: Monika Pechačová

TJ Vltavan Křečovice – fotbal (stav k 1. 10. 2011) [35/2011]

Podzimní část fotbalové sezóny 2011/2012 začala. Doposud na zápasy přišlo více jak 985 diváků, padlo 186 branek. Na zápasy křečovického mužstva se zatím přišlo podívat 160 diváků, z toho 70 na domácí zápasy a 90 na zápasy, kde bylo vedeno jako hostující družstvo.

Nejvíce branek, 14, nastřílel Moulík Jiří za Lešany, na druhém místě s 6 brankami je Jelínek Jan z Poříčí nad Sázavou B. O třetí místo se s 5 brankami dělí hráči Úročnice B Mrkvička Jan a Žemlička Marek. Na dalších místech jsou hráči se 4 brankami, mezi nimi jsou tři hráči za Křečovice – Kondáš Martin, Kříž Jakub a Senft Michal. Mezi hráči s třemi brankami je z Křečovického mužstva Růžička Lukáš. Po jedné brance vstřelili Hulan Jan, Mařík Petr, Šach Patrik, Šembera Jaroslav a Vokál Tomáš.

IV. třída odd. A
Rk. Tým Záp + 0 - Skóre Body
1. Lešany 5 3 1 1 24:08 10
2. Poříčí n/S. B 5 3 1 1 21:09 10
3. Úročnice B 5 3 1 1 21:14 10
4. Křečovice 5 3 0 2 20:13 9
5. Václavice 5 3 0 2 18:17 9
6. Čerčany 5 3 0 2 19:24 9
7. Pecerady 5 2 2 1 12:11 8
8. Bukovany 5 2 1 2 16:15 7
9. Jablonná n/Vlt. 5 1 2 2 12:18 5
10. Bystřice B 5 1 1 3 08:15 4
11. Neveklov B 5 1 1 3 06:17 4
12. Heřmaničky A 5 0 0 5 09:25 0

Výsledky již odehraných kol

kolozápasvýsledek
1. Křečovice – Jablonná n/Vlt. 7:0 (4:0)
2. Heřmaničky A – Křečovice 1:5 (1:1)
3. Křečovice – Lešany 1:7 (0:3)
4. Václavice – Křečovice 4:3 (1:1)
5. Křečovice – Poříčí n/S. B 4:1 (1:1)

kolodomácí – hostétermín den
6. Úročnice B – Křečovice 02. 10. 16:00 NE
7. Křečovice – Neveklov B 08. 10. 16:00 SO
8. Čerčany – Křečovice 15. 10. 15:30 SO
9. Křečovice – Bystřice B 22. 10. 15:30 SO
10. Křečovice – Bukovany 29. 10. 14:30 SO
11. Pecerady – Křečovice 05. 11. 14:00 SO

Gabriela Novotná (www.fotbal.cz)

Středověk u Brdečného [35/2011]

Občanské sdružení Midgard přichystalo na 21. a 22. srpna 2011 v Brdečném pátý ročník ukázky raně středověké bity pod názvem Rogar – Starý přítel. Oba dny proběhla bitva mezi Vikingy a Slovany s doprovodným programem.

V pátém ročníků se jednalo o rekonstrukci bitvy, která se mohla, ale také nemusela stát. Příběh navázal na minulé ročníky a líčil životní osudy Vikinga Rogara, podle kterého byla také celá bitva pojmenována.

Vlastní bitvy se zúčastnilo na stovku účinkujících. Nadšenci napodobující dobu Vikingů přijeli i ze Slovenska a Německa. Kromě na bitvu, která se odehrála v sobotu i v neděli a byla hlavním bodem celého programu, měli možnost se návštěvníci podívat do tábora válečníků a získat zajímavé informace o životě Vikingů.

Při pohledu na okolní krajinu vás napadne proč je místem konání právě tahle krajina v okolí osady Brdečný. Na tuto otázku odpověděl jeden z organizátorů pan Ondřej Doležal: „Prostě vyhovuje jak díky své odlehlosti od civilizace, tak i členitostí terénu. Diváci mají pocit, že se skutečně přenesli do doby raného středověku. Dalším důležitým důvodem je ochota místních obyvatel nám pomoci. Bez nich bychom bitvu v tomto rozsahu jen těžko uspořádali.“

Za víkend si cestu do Brdečného našlo téměř 700 diváků. Počasí vyšlo, pořadatelé svou práci zvládli a všichni bojovníci bitvu přežili.

Pavel Novotný

Josef Suk - housle utichly [35/2011]

Josef Suk se narodil 8. srpna 1929 v Praze. Po maturitě na reálném gymnáziu vstoupil na pražskou konzervatoř. Největší vliv na něho měly hodiny u houslového virtuosa, profesora Jaroslava Kociána. Znal se s ním už od svého dětství, neboť Kocián často navštěvoval jeho rodinu.

Už v roce 1949 reprezentoval mladou generaci českých houslistů na koncertech v Paříži a Bruselu.

rokudálost
1950-52 primáriem Pražského kvarteta
1952 zakládá Sukovo kvarteto
1952-53 zástupce koncertního mistra činoherního orchestru Národního divadla, sólový a komorní hráč
1954 po koncertě v pražském Rudolfinu začíná jako sólista
1959 umělecké turné s Českou filharmonií na třech kontinentech
1961-90 sólistou České filharmonie
1964 debutoval v Anglii a USA na pozvání dirigenta George Szella
1979-85 pedagog houslové hry na Vídeňské městské konzervatoři
1992-2000 uměleckým vedoucím a dirigentem Sukova komorního orchestru
2002 ukončil svoji veřejnou koncertní dráhu

Toto je stručný a dovoluji si napsat ne úplný výčet aktivit zemřelého Josefa Suka.

Sukův houslový projev byl podle odborníků vřelý, slovansky citlivý, později spíše akademicky uměřený. V českém hudebním životě se J. Suk po léta nesetkal s kritickou výtkou, zahraniční tisk měl někdy námitky proti jeho nestylové interpretaci barokních skladeb. Další zase někdy Sukovi vyčítali jeho spolupráci s Orchestrem Václava Hybše.

Vyznamenání, která obdržel:

rokvyznamenání
1964 Státní cena Klementa Gottwalda
1977 titul Národní umělec
1999 medaile Za zásluhy
2002 francouzský Řád čestné legie v hodnosti rytíře
2003 čestný doktorát Akademie múzických umění v Praze

Natočil také skladby pro mnohé domácí i zahraniční gramofonové firmy a získal za ně řadu prestižních cen:

  • Šestkrát obdržel pařížskou Grand Prix du Disgue Académie Charles Cros
  • Edisonou cenu v Nizozemsku
  • Cenu Mozartovy společnosti ve Vídni
  • Zlatá deska Columbie (r. 1978)
  • Zlatá deska Supraphonu
  • Platinovou desku Supraphonu za 1.112.000 prodaných nosičů (r. 1999)
„Mé hudební začátky souvisí s jednou z posledních a také nejživějších vzpomínek na mého dědečka, skladatele Josefa Suka. Mohlo mě být kolem pěti let, když dědeček jednou přijel do svého rodiště do Křečovice a přivezl mi malé dětské housle takzvané půlové. Měl jsem z nich ohromnou radost a několik dní jsem je nedal z ruky. Spíše jsem si s nimi ale hrál, než že bych se pokusil něco zahrát. Soustavně jsem se pak začal učit až rok po dědečkově smrti.“
„Skladatel Josef Suk zemřel, když mi bylo necelých šest let. Nikdy jsem ho neslyšel hrát a on pochopitelně nemohl mít na vytvoření mých uměleckých zásad žádný přímý osobní vliv. Jeho současníci a přátelé znali jeho názory mnohem lépe a blíže než já. Svůj přístup k interpretaci Suka a Dvořáka jsem tedy nijak nezdědil. Musel jsem si ho vytvořit sám. Cítil jsem vždy odpovědnost o to větší, že šlo právě o mého děda a praděda. Suk a Dvořák jsou pro mě samozřejmě hudba nesmírně blízká, ale těžko by mohl kdo dávat mé interpretaci z příbuzenského titulu pečeť nějaké autentičnosti.“
„Dojímá mne, když hraji dědečka, ale i když hraji pradědečka. To je to samé. Úplně roním slzy tím dojetím. Snažím se sloužit i Beethovenovi, Mozartovi či Čajkovskému, ale rodinný vztah cítím jako určité pouto.“
„Málo lidí ví, že jako mladý konzervatorista jsem hrál i v rozšířeném orchestru Karla Vlacha v Karlíně při muzikálu Divotvorný hrnec, kde jsem zažil ještě Jiřího Voskovce. A nakonec Jaroslav Ježek byl žákem mého dědečka, Josefa Suka na konzervatoři, takže jsem vlastně i takto spojen s Werichovým divadlem.“
„AMU byla tenkrát spíše vojenská a politická škola. Protestoval jsem například proti tomu, aby studenti museli kopat v zákopech. Při tom trpěly naše prsty a já chtěl být přece hudebníkem. Byl jsem proto po čtyřech semestrech vyloučen a za trest jsem měl nastoupit do Košic k vojenskému útvaru. V poslední chvíli jsem byl zachráněn a dostal jsem se do AUS, kde jsem si dva roky odbýval vojenskou služby a mohl hrát na housle.“ „Z českých dirigentů jsem měl nejraději Karla Ančerla a samozřejmě i Václava Smetáčka nebo Václava Neumanna. Ze zahraničních byla krásná spolupráce s Wolfgangem Sawallischem, báječný byl také Georgie Szell nebo z mladších Seidži Ozawa.“
„Housle považuji za jeden z nejkrásnějších hudebních nástrojů. Dokážou radostně zpívat i plakat. Jejich konstrukce se po staletí nezměnila, je to přímo zázrak.“

Pavel Novotný

Válečné zápisky vojáka 1914-1918 (XII. díl) [35/2011]

Přece jsme se však dostali do našich okopů, kde již na nás čekal druhý oddíl, s kterým jsme se měli sejít – v tom již Němci po nás začali házet granáty i kulomet se ozval z jejich strany, ale byli odraženi, takže bylo slyšet křik a bědování.

3. srpna 1917 v noci přišla hrozná bouře, že to bylo jak v soudném dni, hrozný lijavec, kroupy, povětří, při tom se silně blýskalo a jak se rychle za sebou nerozblesklo, již se střílely rakety, neb byla hrozná tma a my jsme byli vyměňováni, šli jsme do Atamerštatu. Byli jsme zas několik dní v rezervě, abychom si mohli odpočinout a vyčistit.

Když jsme přišli na zdejší frontu, byla úplně tichá a málo kdy se vystřelilo, takže blízko za frontou se pole obdělávala a vše bylo obydlené, my ale jsme tomu nechtěli rozumět, neb jsme si říkali, že na to nás sem nedali. Proto jsme neustále patrolovali, vlezli jsme všude, až do jejich okopů a tím jsme je poplašili. K tomu nám přispěli sami tím, že 18. srpna 1917 k ránu strhli velkou kanonádu, z raket stříleli a udělali silný útok na naše pravé křídlo a na 319. pluk franc., zmocnili se jejich zákopů a naši pak seznali situaci, vyskočili z okopů a kulomety vzali Němci z boku tak, že byli donuceni k ústupu, vzali však 2 franc. vojáky do zajetí a těch se vyptávali, jaké tam síly mají. Oni nás ještě dobře neznali a těžko se s ním dorozumívali a tak jim řekli, že je tam 21 československých pluků (tak soudili podle našeho čísla 21). To ovšem Němce poplašilo ještě více a v krátkém čase nám bylo hlášeno, že proti nám Němci dovážejí vlak za vlakem vojska a kanónů, takže nás již sami francouzští důstojníci upozorňovali, abychom se měli na pozoru, neb Němci, že jsou proti nám ve velké přesile. To nás však neodstrašilo. Němci však byli na vše dobře připravení, a jakmile se něco pohnulo na naší straně, již nás kropili ekrasitem a gázem.

18. srpna 1917 jsme šli zas do první linie na jiné však místo. Bylo to v lese (ovšem kdysi tam býval les) Kraycvald. Do okopů jsme šli z večera s celou výzbrojí a cestou jsme se dost zpotili, takže když byl každý na svém místě a všude bylo ticho, začali jsme již podřimovat. Naši výměnu však Němci zpozorovali a již jsme viděli v dálce vyskakovat plamínky, ale než bylo možno na něco myslet, co to je, ozývaly se děsné ekrazitové rány a země se před námi a pod námi jen otvírala, takže bylo hned několik raněných, zabitých a zasypaných. Vše se jen třáslo, pařezy, které tam ještě byly v lese, lítaly i se zemí a my jsme se krčeli a čekali, kdy nás některý zasáhne, neb nebylo kam se schovat. Pak začali ještě mezitím střílet Němci otravné plyny a mnoho našich, kteří si včas nedali masky, omámeno a usmrceno.

Druhý den se již z naší strany vše připravovalo na uvítání Němců. Vozily a umísťovaly se minomety i kanóny v první linii. To však Němci pozorovali a odpoledne do naší linie zas spustili silnou „baráž“, přece se však dělaly přípravy večer i pozdě v noci na útok z naší strany. My jsme měli rozkaz, ráno, jak se spustí naše silná kanonáda, stáhnout se zpět do druhé linie a jakmile se začne prodlužovat, že se půjde dopředu. Němci nám to však chtěli za každou cenu přerušit a hned večer v půl desáté – jedenáct – jednu hodinu silnou kanonádu do nás, a protože jim naše artilerie ani neodpověděla, mysleli, že nás již utišili a utloukli. Ve 4 hodiny, když se již z naší strany prostříhaly dráty a bylo vše připraveno, začala naráz naše artilerie střílet, ale tak silně a hustě, že by ani myš v tom nebyla uchována. Začali před našimi zákopy a dalekonosná zase na německou artilerii, takže od Němců vyšlo jen několik ran. To trvalo přes půl hodiny zatím se již rozednilo, ale kolem nás a před námi bylo kouře z explosí, že byla tma a tím dýmem s puškou a bodákem v jedné a granátem v druhé ruce hnali jsme se dopředu pomstít právě padlé bratry až do Německých zákopů a dále přes ně – náhle však zazněl rozkaz zpět, a když jsme se vrátili do svých zákopů, měli jsme 2 zajaté Němce, jednoho šikovatele a jednoho střelce, kteří se chytili do drátů, jinak bysme byli nedostali ani ty, neb podle jejich udání, jakmile začala naše palba od artilerie, dalo se vše na zběsilý útěk neb z nás měli velký strach, stále jen prosili abychom je nezabíjeli. Dále nám totiž potvrdili zprávu, kterou nám též říkali franc. důstojníci, jaké tam mají velké síly proti nám, které prý byly vzaty z belgické fronty a tím ta zeslabena. My jsme tímto byli však moc zeslabeni, neb jsme měli mnoho mrtvých i raněných a ti kteří zůstali, byli omámeni plyny, proto nás vyměnila 3. rota. Na cestě okopem potkám svého kamaráda z mé vesnice Frant. Medala, pozdravíme se, já mu říkám – dej si pozor, je to moc nebezpečné – ale on – mě se nic nechytí – a šli jsme zas každý na své místo. Já jsem byl dán na stráž k rotnímu velitelství a v noci bylo z německé strany střelba od artilerie. Ráno, když stojím u cesty na stráži, vezli sanitáři na vozíku mého kamaráda již jako studenou mrtvolu.

26. srpna 1918 noviny přinesly zprávu a mapku jak Němci ustupují. Podle našeho úsudku, dal Němec velké síly proti nám, neb se domníval, že se na tom místě bude dělat ofensiva, tím však seslabil horní front., generál Foche začal s průlomem frontu, čímž je přiměl k ústupu. Byli jsme dáni všichni do přední linie, neb to bylo stále nejisté. Němci však z nás měli přeci strach, neb nám stříleli v kovových pouzdrech letáky psané česky, abychom složili zbraně a slavně k nim přešli, že nikomu se nic nestane, abychom se zbytečně nebili za Francii a Anglii, že oni nám dají samostatnost sami, ale tím nám jen dodali chutě, neb jsme viděli, že se nás skutečně bojí. Měli jsme umístěny kanóny v dobrém místě pod strání, takže jim Němci granátem nemohli nic udělat, tak na ně střílely z baterky půl hodiny plyny a všechno mužstvo i s důstojníkama otrávili.

Dali nás zas na čas do druhé linie v Senhajmu, ale tam to nebylo lepší, nebo si Francouzi přitáhli 5 kanónů 30cm a těmi stříleli na Milhovaze, Němci pak zase zpět, přitom zapálili jeden dům v noci a my jsme to museli hasit, přičemž byli naši tři zabiti. První linie byla stále odstřelována plynem a vzadu zas velkými granáty. Lidé, co zde byli dříve usazeni po okolních vesnicích, se hromadně stahovali zpět, neb zde bylo hrozno nyní vydržet, jak zde fronta oživla, každý jen nadával na nás, že dokud my jsme nepřišli, byl zde pokoj. Nás se však zbavili, neb 16. září přišli sem Francouzi, celá divize, a nás všechny vyměnili.

Šli jsme pěšky do Růžemostu, tam jsme spali a pak jsme šli do Žiromaně, kde jsme tři dni odpočívali, pak dále do Žampaně a tam nás dali do hytláků a 21. září jsme vyjeli a druhý den odpoledne jsme na nádraží Avis vystoupili a šli jsme do vesnice Marne na noc a ráno 24. září jsme šli přes město Peiry a mezi městem Epernay jsme byli ubytováni. Bylo zde všechno velice rozbořené, zvláště od dalekonosných děl a aeroplánů. Všude bylo plno vína, které se právě sklízelo, neb zde byl šampaňský kraj. Tam jsme se den zdrželi a pak jsme již dále šli krajem zpustošeným a leželi jsme v nějakém lese, abysme byli chráněni a od něm. aeroplánů neviděni – neb není vždy dobré to, co shora přichází. Přes den jsme se skrývali po lesíkách a v noci se pochodovalo. 26. září ve 4 hod. ráno jsme zastavili zas po noční cestě v bahnitém lese, který se již ani nemohl nazývat lesem, neb to byla samá jáma od granátů a ze stromů jen pahýly. Též tam byly celé hromady něm. plynových nábojů pro artilerii, masky, pušky, vozy rozbité, hřbitovy – byla to nedávná fronta. Leželi jsme tam 3 dny a stále pršelo, jelikož tam byla hlína, byli jsme zválení od bláta, že by nás byl aeroplán nerozeznal, ani kdyby se nízko nesl. Na sv. Václava v 10 hod. dop. přišel rozkaz, nepotřebné věci odložit, nechat si jen nejnutnější a půjde se zas kupředu. Druhý den večer v 9 hod. jsme vyšli a než jsme došli na místo, již do nás Němci stříleli z kanónů. Zůstali jsme v půl jedné v noci v pobořené vesnici, která byla bombardována a v půl čtvrté ráno začala francouzská kanonáda, že se jen zem třásla a po ní postupovali černoši dopředu. Ve 12 hod. v poledne měli již 6000 zajatců a postoupili 7 km. My jsme dostali ještě oběd a hned jsme šli za nimi, neb jsme byli jako rezerva černochům. Stále vodili německé zajatce i s kulometama, zůstali jsme v lese nezakopáni a v noci do nás Němec pustil 5-6 granátů, tak jsme měli hned několik mrtvých. Druhý den jsme šli přes řeku Veslu a trať všude bylo plno munice německé, takže bylo vidět, jak Němci měli naspěch před černochy. Jelikož nás nebylo třeba, tak blízko nechali nás v jednom lese za kopcem odpočinout a artilerie táhla stále kupředu.

3. října jsme šli zas celou noc až k první linii, takže po nás Němci stříleli z pušek a kulometů. Ráno spustili zas Francouzi „baráž“ a když pěchota se dostala do německých okopů, byly již prázdné neb Němci ustoupili 5 km. Byli jsme ukryti ve starých francouzských „abrech“ z 15. roku, za nimiž bylo všude kolem plno hřbitovů, takže bylo vidět, co v 14-15. roce padlo Francouzů.

Noviny přinesly zprávu, jak se všude vítězí a ve Vídni v parlamentě, že se zastával český poslanec Staněk čsl. brigád ve Francii a prohlásil, že se brzy povede válka na německém území. Jiní čeští poslanci, že křičeli dolů s císařem, takže nastal boj mezi německými a českými poslanci. Tam jsme byli v „abrech“ několik dní i jsme si vařili, neb kuchyně a trény poslali k Remeši. Nás pak odvolali přes Hermonviller, v noci nás nakládali na silnici do nákladních automobilů po jednadvaceti a celou noc jsme jeli jako o závod, ráno přes Remeš, asi o 10. hod. jsme vystoupili v Mourmelon a šli jsme asi hodinu do prkenných baráků. Tam každý si připravoval místo, že tam budeme déle, ale v 7. hod. navečer jsme vyšli s plnou výzbrojí a šli jsme celou noc cestami hrozně rozbitýma, mnohde i přes strouhy, takže již mnozí zahazovali věci nebo zůstávali vzadu, klelo se, ale nic nepomáhalo, šli jsme až do 5. hod. ráno a zůstali jsme v křoví, v němž byli Američani. Tam jsme zůstali pod celtami několik dní, neb stále pršelo. Američané šli dopředu 15. 10., jsme ráno v 6 hodin vyšli a v 11 hod. jsme se museli ukrýt před německými aeroplány, kterých letěla celá eskadra. Důstojníci nám řekli, bysme na nic pěkného nečekali a kapitán Šidík (z Ruska) nám říkal, že nás čeká druhý Zborov. Nikoho to však nezarazilo, stále bylo veselo, každý vyházel z rance, co nepotřeboval, a když se šeřilo, šli jsme po večeři do přední linie, kdež jsme asi o půlnoci střídali. Když jsme se dostali na místo, začalo pršet, každý si udělal jamku, aby byl trochu schován, ale do rána to bylo plné vody. Teprve ráno jsme si dělali řádné díry do země a já měl plné ruce puchýřů, na to jsem však nedbal, neb jsme byli stále odstřelováni od něm. artilerie, takže střepiny z granátů stále pručely. Bylo však stále deštivé počasí, voda nás vytápěla jako myši, ale jinak jsme nemohli jen se zahrabat do země a ležet v blátě, čekat až nás nějaký granát zasype. Tak jsme čekali, že přijde rozkaz jít dopředu, což bysme byli nejraději viděli, ale ještě nebylo vše připraveno, a tak jsme pomalu ztráceli stále lidi, neb nás Němci neustále bombardovali granáty, šrapnely, plynem a každý den přilétala německá eskadra aeroplánů, které snesly se nízko nad okopy a střílely i do našich děr z kulometů. Stále však pršelo, kuchyně byla za frontou daleko, jen v noci přijížděly na 1-1 hod cesty k frontě a tam se chodilo pro jídlo jedním směrem na jedno místo, takže za nynějších dešťů se šlo po kolena blátem.

20. října jsem byl pro večeři, ale byla tma, takže jsme bloudili, a když jsme se dostali zpět byli jsme blátem zolepený, že jsme nemohli nohy utáhnout. Jen jsem si zalezl do díry, přišel rozkaz vše si připravit k odchodu. V půl osmé jsme po jednom přecházeli po pytlovém mostě přes kanál a řeku Aisnu. Naše četa šla jako patrola kolem řeky prohledat terén a vyčistit, museli jsme se plazit po břiše a to muselo být v největší tichosti, aby nás Němci nezpozorovali. Třetí rota, která zůstala ještě za řekou udržovat levé křídlo, byla seznámena umluveným znamením, slabým zapísknutím nápěvu „Nad Berounkou“, tím samým znamením nám odpověděli a my jsme se plazili s granátem v jedné a puškou v druhé ruce až před vesnici Teron. Tam jsme se měli zakopat na louce, ale udělal si každý důlek jen pro hlavu, neb se do práce mnoho nechtělo, protože jsme věděli, že zde nezůstaneme a pak to bylo v louce, která byla dost bahnitá, a my měli jen malé lopatky. Celou noc bylo ticho, až skorem podezřelé, jen naše fissilky rachotily občas na udržování ohně, proto jsme se domnívali, že Němci ustoupili. Než se rozednilo, byl dán rozkaz nepozorovaně se vloudit do vesnice a ukrýt se do sklepů, nic ze sebe však nesundávat, stále vše mít připraveno. Jen jsme si však zalezli do sklepů a děr, strhla se hrozná střelba od něm. artilerie a kulomety jen hrčeli, my jsme se honem hrnuli z děr ven, neb jsme nemohli nic jiného čekat než německý nástup. Kdo se však dostal ven, zůstal zaražen, neb německá artilerie byla velice dobře nastřelen do vesnice a barák za barákem se bořil jako když vletí koule do kuželek, ale s takovou prudkostí, že se zem třásla a sluch i zrak přecházel a do toho se mísil pískot kuliček z mašinkvérů, které byly umístěny na kopci před vesnicí, a jakmile viděli náš zmatek, pustili do všeho prudkou palbou. Rozkaz byl vše zas na své místo, čety, které byly před vesnicí, již se na místo dostat nemohly neb je zatlačovali Němci a někteří naši tam byli zajati, ostatní se stahovali ve zmatku do vesnice a německé mitrailleusy v tom dělaly hrozně ztrát.

Pavel Novotný (konec XII. části)

Sloupek z fary: Boží příkázání v životě [35/2011]

Velký úpadek víry a zbožnosti zaznamenávají křesťané ve vyspělých společnostech, ačkoli právě zde má církev nejlepší materiální vybavení pro své působení. Mohlo by se zdát, že hlavní překážkou pravé víry je moderní životní způsob, že prostředí relativního blahobytu není pro náboženství příznivé.

Katolíci se posledních 40 let místo cílevědomého úsilí o podstatnou změnu světa se mravně upadající společnosti sami přizpůsobují. Katolíci se často uspokojují s tvrzením, že počet katolických křesťanů celkově roste. Vzrůstá, protože přibývá obyvatel na zeměkouli. Ale vzrůstá jen počet katolíků v zemích třetího světa. A věřících ubývá právě v zemích, kde měli katolíci po dlouhá staletí rozhodující většinu a kde mohli vytvářet podmínky pro skutečný rozvoj Božího království. V těchto zemích katolíků ubývá, protože sami vymírají a přitom nejsou sto předávat svou víru svým potomkům.

Katolická církev je už několik desetiletí ze všech stran terčem soustředěných útoků. Nepřátelé Boha a církve nevynechají žádnou příležitost k pomluvám i oprávněním obviněním. Pro všechny sociální skupiny je příznačné, že v případě ohrožení jdou stranou vnitřní rozpory a dochází k jejím semknutí a stmelení. Pro církev jakoby to neplatilo. Jak přiznává svatý otec, nejvíce je církev ohrožována právě zevnitř. Není to sice žádná novinka, Skutky apoštolů a dějiny církve nám dosvědčují, že tomu tak bylo od samého začátku. Rozdíl je v tom, že církev se vždy dokázala proti svým vnitřním nepřátelům bránit rozhodnými kroky. Současný názor, že takových kroků není třeba a že pravda se uhájí sama svou vnitřní silou, znamená vážné podcenění nepřítele, který toho dokonce využívá. Spíše než pravda, se prosazuje lidská slabost a pohodlnost. Některá Boží přikázání nám při rostoucí pohodlnosti připadají těžká, a tak si namlouváme, že něco takového po nás Bůh nemůže žádat. A že nám rozhodně nemůže vyhrožovat peklem, pokud takovému požadavku nevyhovíme. Skutečnost je však taková, že žádný Boží požadavek není nad naše síly. Naopak představuje pro nás vždy tu nejschůdnější cestu k životu, opravdové radosti a pokoji. My nejsme znevýhodněni proti lidem tohoto světa, když máme dodržovat přikázání. Naopak, kde je tak šťastný národ, kterému Bůh zjevil svůj zákon? Vždyť všechna bída současného světa má svůj kořen v porušování Božích přikázání. S přikázáními nám Bůh dal také klíč, jak je zachovávat. To, co dává křesťanům sílu i největší obtíž, je láska. Kdo však nežije v lásce, je jako ryba, kterou vlny vyhodily na břeh daleko od vody.

Ďábel se snaží zničit rodinu, protože je to škola lásky. Má úspěchy i u křesťanů. Novodobí reformátoři by chtěli relatizovat nerozlučnost manželství, věrnost až do smrti jim připadá jako příliš velké břemeno. Udělali by lépe, kdyby věnovali náležitou pozornost přípravě mladých lidí na jejich celoživotní poslání. Jak žít s Boží pomocí a milosti svého vztahu v opravdové a věrné lásce. Protože manželství není jen soukromá záležitost, věrná láska přece není žádné břemeno, ale největší dar, jakým se lidé mohou obdarovat. Pramenem naší lásky je Ježíš Kristus, který nás miloval až do krajnosti. Není blaženějšího vědomí pro člověka nad jistotu, že se může na lásku svého blízkého spolehnout tak, jak na lásku Božího Syna. „Buď věrný až do smrti a dám ti za odměnu život,“ to je příklad, který máme dávat světu jako poselství, že nás Bůh miluje. A proto věnujte se s celou horlivostí tomu, abyste dospěli vírou k řádnému životu, řádným životem k poznání, poznáním k sebeovládání, sebeovládáním k trpělivosti, trpělivostí ke zbožnosti a zbožností k lásce. Jsou-li ve vás tyto ctnosti ať vám pomáhají k dobrému životu. A tak vám bude dopřán přístup do věčného království.

(Světlo, č. 38, Na Slovíčko)

 

Minul čas prázdnin a čas dovolených. Před námi čas sklizně a poděkování. V naší farnosti proběhne 16. října posvícení. A v úterý 18. října budeme prožívat svátek sv. Lukáše, patrona našeho kostela. Viz pozvánka níže.

P. Kazimierz Duš

Římskokatolická farnost Křečovice Vás srdečně zve na oslavu svátku sv. Lukáše evangelisty, patrona lékařů a zdravotníků, v úterý 18. října 2011.

Program:

16.30 h
adorace Nejsvětější svátosti s modlitbou růžence a možností svátosti smíření

18.00 h
slavná mše svatá s uctěním ostatků svatého Lukáše (předsedá P. Prokop Brož Th.D., děkan KTF UK a sídelní kanovník vyšehradský)

cca 19 h
pohoštění na faře

(V přestávce mezi adorací a mší svatou bude fara otevřena.)