7-2004

Vážení rodiče! [7/2004]

Nový školní rok 2004/2005 začal.
Tak jako jindy Vám přinášíme novinky z naší školy.

Během prázdnin byly v MŠ provedeny stavební úpravy, které byly nezbytné k tomu, aby škole mohla být navýšena MŠMT kapacita a škola vyhověla hygienickým požadavkům. Vzhledem k navýšení kapacity v MŠ mohla škola všechny zájemce o umístění dětí v MŠ uspokojit. ZŠ i MŠ byly vymalovány a dovybaveny novým nábytkem.

Při zahájení školního roku se sluší poděkovat všem sponzorům, kteří nám pomáhají službou, penězi nebo darem. OÚ Křečovice přispěl prvňáčkům na škoní výdaje částkou 1 000Kč a odcházejícím žákům za každý ukončený rok na naší škole také částkou 1000Kč. Zároveň OÚ přispívá všem dětem MŠ i ZŠ na školní obědy.

V rámci kvalitnější jazykové přípravy našich žáků jsme od letošního roku zavedli pětihodinovou dotaci na výuku anglického jazyka. Čtvrtá hodiny je v rámci nepovinného předmětu, pátá hodina v rámci kroužku anglického jazyka. Obě slouží jako upevňovací a opakovací. Nepovinný předmět i kroužek mohou žáci navštěvovat již od třetího ročníku. Ve třídách máme 16 počítačů s připojením na internet. Počítače jsou využívány v každodenní výuce ve všech předmětech. Žáci naší školy nemají odpolední vyučování. Je obvyklé, že velkou přestávku tráví děti v případě příznivého počasí venku. Škola v tomto školním roce nabízí tyto kroužky:
MŠ: výtvarný, hudební (předškolní děti jsou zapojeny i do hudebního kroužku na ZŠ)
ZŠ: výtvarný dramatický, hudebně - pohybový, informatiky, náboženství, anglický jazyk.
Stojí za připomínku, že všechny kroužky jsou bezplatné.

I v letošním roce bude nadále pokračovat akce - školní mléko. Od 1. ročníku si žáci mohou ve škole kupovat dotované mléčné výrobky.

Přeji všem rodičů, pevné nervy, žákům i zaměstnancům školy úspěšný školní rok 2004/2005

Mgr. Zdeňka Holá, ředitelka školy

Z jednání Zastupitelstva obce Křečovice [7/2004]

Ve třetím čtvrtletí jednalo zastupitelstvo dvakrát.

Dne 19.8.2004 se po kontrole plnění usnesení zabývalo volebním programem. Starosta informoval zastupitelstvo, že obec využije dotace přidělené mikroregionu - Sdružení obcí Neveklovska a objedná do všech větších osad naší obce turistické informační tabule s mapou. Dále obec obdrží dotaci ve výši 180 000 Kč, (30 % z celkových nákladů akce) požadovanou z „Programu obnovy vesnice“ na úpravu povrchu místní komunikace ze Skrýšova do Zhorného a dle možnosti částečně i na Paseka. Provádí se postupně oprava prostor kulturního zařízení v Hořeticích. Dále bylo navrženo aby obec Křečovice v zájmu rozšíření kulturní činnosti uspořádala dne 28. 8. 2004 zábavu na přírodním parketu v areálu u školy. V roce 2005 bude 5. července uspořádána slavnost k 655 letému výročí první písemné zmínky o sídle Křečovice. K výročí založení obce by se tyto slavnosti měli v budoucnu pořádat vždy po pěti letech. Za pomoci občanů budou na tyto akce zváni rodáci a přátelé obce Křečovice. Místní spolky zastupitelstvo obce žádá, aby se přihlásili již dnes ke spolupořadatelství oslav v r. 2005 a podíleli se na přípravě programu.V další části jednání bylo projednání rozpočtového opatření č. 3/2004. Dále bylo provedeno zhodnocení letošního průběhu rekreační sezony. Byly nastíněny návrhy k přípravě rekreační sezony r. 2005. V další části jednání byly projednány podané žádosti. Po diskusi, v závěru jednání předložila návrhová komise návrh na usnesení, který byl schválen.

Dne 23.9.2004 se zastupitelstvo obce po úvodních procedurálních záležitostech zabývalo jednáním o místním školství. Ředitelka ZŠ J. Suka v Křečovicích přednesla výroční zprávu o činnosti jmenovaného školského zařízení za školní rok 2003/2004. Do volebního programu obce Křečovice r. 2004 byly doplněny drobné akce neinvestičního charakteru. Zastupitelstvo bylo seznámeno s probíhajícím jednáním v souvislosti s prováděnými hydrogeologickými pracemi v Políčanech. Dále bylo přijato rozpočtové opatření č. 4/2004. Následovalo projednání různých záležitostí a žádostí. Po diskusi bylo závěrem zastupitelstvem schváleno usnesení z tohoto jednání.

František Vondra

Ohlédnutí za slavností k převzetí obecních symbolů uspořádanou v naší obci dne 4. 7. 2004 [7/2004]

Vážení občané, Vám, kteří jste k Vaší škodě nebyli na této slavnostní a v historii naší obce velice významné události chceme alespoň částečně přiblížit dostupnými možnostmi tyto neopakovatelné zážitky. Pan Pavel Novotný, bytem Křečovice zadokumentoval mnohé na svých překrásných fotografiích. Album bude k nahlédnutí na Obecním úřadě v Křečovicích. Fotografie si budete moci objednat. Pan Tomáš Klenovec, bytem Nahoruby se snažil o natočení události kamerou. I tento dokument necháváme dále zpracovat a bude možno si jej pořídit. Něco málo máme zadokumentováno v písemné formě, chcete-li přečtěte si následující řádky.

Pořadatelé

Slavnostní proslov starosty obce Křečovice - pana Františka Vondry

Vážení občané, milé děti, vážení hosté!

Srdečně a velmi rád vás všechny vítám na dnešní slavnosti. Velice rád mezi námi vítám: Mistra Josefa Suka s chotí a jejich přátele, mezi jinými Mistra Václava Hybše s chotí, pana Václava Hrubého s chotí - ředitele zámku Štiřín. Dále velmi rád vítám v naší obci starostu obce Neveklov pana Karla Šebka, starostu obce Maršovice pana Dobroslava Šandu s chotí. V neposlední řadě velmi rád mezi námi vítám i našeho obvodního lékaře pana MUDr. Františka Ticháčka s chotí.

Sliby se mají plnit a tak poté co jsme se v r. 2000 přihlásili uspořádáním slavnosti k 65O-ti letému výročí první písemné zmínky o sídle Křečovice, dali jsme si tehdy slib, že se při svém úsilí vytváření nových hodnot v obci pro časy budoucí, budeme více ohlížet i do minulosti vedeni snahou více poznávat historii naší obce.

Samotná slavnost byla prvním krokem v tomto snažení. Nacházíme se uprostřed okamžiku kroku druhého, jímž je převzetí obecních symbolů, znaku a praporu, které byly na návrh zastupitelstva obce zpracovány skupinou heraldiků, po předložení schváleny podvýborem pro heraldiku a vexilologii, výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu Parlamentu České republiky. Rozhodnutí o udělení znaku a praporu bylo předáno předsedou poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Dr. Lubomírem Zaorálkem v budově sněmovny předáno do rukou mých, jako starosty za účasti dalšího člena zastupitelstva naší obce pana Pavla Novotného dne 6. června 2003.

K čemu nám znak a prapor, k čemu pomůže naší obci? Je to zavedení a v dnešních časech obnovení tradice, která, jak jí chápeme my, zastupitelé obce, by měla povýšit naše povědomí, nás všech občanů, že máme další důvod proč být na svoji obec hrdi. Proto, že máme svoje symboly pod kterými budeme stát v jednom celistvém šiku v dobách příznivých, ale zejména v dobách méně příznivých. Od loňského roku, zejména po dnešním posvěcení znaku a praporu je naše obec bohatší, nejen o umělecké díla, zhotovená firmou Velebný z Ústí nad Orlicí, je bohatší o skutečnost, že jsme společenství lidí, občanů, kteří si uvědomují stále zřetelněji historii své obce, ctí předky, kteří založili naše sídla zde v překrásné krajině středního Povltaví, jejíž nádhernou scenérii obdivují všichni návštěvníci naší obce a širokého okolí.

Přijetím symbolů jak jsou znázorněny ve znaku obce zdůrazňujeme již zmíněnou úctu ke svým předkům. Je naším velkým úkolem vést v tomto duchu naší mládež od samého zrození nového děťátka. Vyzývám k tomuto úkolu všechny rodiče, učitele i všechny mé spoluobčany. Při této výzvě nemohu však nezdůraznit, že prvořadá a nejvíce potřebná je úcta k rodičům a prarodičům současně žijícím. Ano mám na mysli pěstování hezkých, chce se mi říci normálních mezilidských vztahů v rodinách a naplňovat tak osvědčenou mnohaletou zkušenost, že rodina je základ státu. Jaké jsou vztahy v rodinách, takové jsou v obci i ve státu jako celku. Pokud můžeme sledovat mezilidské vztahy v naší obci i České republice, máme před sebou velký úkol.

Ve znaku máme i symbol - květinku, která zdůrazňuje, že na území naší obce rostou ještě rostliny, stavače, které jsou již považovány za vzácné rostliny. Máme tedy v obci zachovalou přírodu? Zčásti ano, ale musíme své chování k ní též velice zlepšit, abychom si ji udrželi a zasloužili. Péče o životní prostředí jak známo je věcí každého z nás a nás k tomu vyzývá i naše žlutá květinka v obecním znaku. Nezapomínejme na to, až kohokoliv z nás bude obtěžovat nápad, že odpad ze svého dvora, či zahrady musím vyvézt někam do přírody.

Ve znaku máme housličky, které připomínají místního rodáka, skladatele Josefa Suka a celý Sukův rod, který byl a stále je pro naši obec velmi významný, jeho zástupci pro obec mnoho dobrého udělali a stále dělají. Nutno připomenout, že muzicírování již za působení pana řídícího Suka mělo v obci řadu stoupenců, bylo zde po rodinách hodně muzikantů, kteří se nám z rodin v těchto letech vytratili. Příklady táhnou, jak víme. Zpěvnost obyvatelstvu i v tomto kraji, jak říkával Mistr Josef Suk, skladatel, nechyběla - byla zde velice příjemně znatelná. Je tomu tak i dnes? Přimlouvám se moc za to, aby se v naší škole věnovala hudební výchově větší pozornost než to ukládají školní osnovy. Nás zavazují ony housličky ve znaku obce. Zavazující velmi je v tomto smyslu i čestný název „Základní škola Josefa Suka Křečovice,“ který jsme před časem do názvu naší školy přijali. Ještě více se však přimlouvám u rodičů, zpívejte doma svým dětem odmalička a učte děti české písničky. V dnešní době je to opět velice potřebné.

Symbol chrta na obecním znaku a praporu chápejme vedle již zmíněné úcty k předkům a k historii naší obce také jako znak vytrvalosti v našem snažení vést pod praporem obec a spoluobčany správnými směry, odhodlanost rychle dosáhnout vytýčených správných cílů, a nebojácnost, bez níž se k vytýčeným cílům nemůže nikdo dopracovat. To vše při vzájemné pevné důvěře člověka k člověku, jako jí nacházíme mnohdy pevnou v živočišné říši. Mám na mysli ve vztahu - pes ke svému pánovi.

Závěrem si dovolím ocitovat s malým doplněním svoji výzvu uvedenou na závěrečné stránce knihy „Střípky z historie Křečovic“ vydanou k oslavovanému jubileu obce v roce 2000.

Při památce našich předků dokažme se pod praporem a znakem obce Křečovice ještě více semknout všichni od Hodětic přes Křečovice až po Živohošť v našem společném úsilí o svoji obec. Počínejme si tak, aby následující generace mohly s vděčností a úctou vzpomínat na nás, tak jako my při letošní slavnosti vzpomínáme na naše předky… Přátele naší obce prosíme, aby nám v našem snažení nadále pomáhali. Děkujeme.


Vážení občané!

Při dnešní slavnostní příležitosti předáme některým z Vás pamětní listy a poděkování za dosavadní činnost a pomoc obci. Ostatním budou pamětní listy předávány při dalších obecních slavnostech, které se stanou častou tradicí. Místostarosta pan Robert Nečas nás za chvíli seznámí, kdo pamětní list obdrží. Jmenovaní, kteří jsou zde přítomni předstoupí na stupínek, kde Pamětní listy budou postupně předávány.

Hlavním a neopakovatelným darem pro všechny občany naší obce jsou zde - obecní znak a prapor Obce Křečovice!!! Nechť přinesou naší obci a našim občanům do budoucnosti jen to dobré.

František Vondra

Zajatci I. světové války v Křečovicích [7/2004]

V minulém čísle Křečovických listů jsem se stručně zmínil o vzniku a důsledku I. světové války pro naši obec. Uvedl jsem seznam padlých spoluobčanů. Nyní předkládám článek o zajatcích v Křečovicích, který napsal pan Karel Zvěřina řídicí učitel v Křečovicích v roce 1928. Článek je po malých úpravách v plném znění.

V roce 1916 byli dáni na výpomoc italští zajatci také do Křečovic a okolních vesnic. Přiděleni byli rodinám, ze kterých mužové byli v činné službě válečné.

V Křečovicích u Budáků dostali zajatce Ivo, ve dvoře u Kvisů byli zaměstnáni Francesconi a Peressini, u Váňů Succi, u Voglů Bonetti Viktor, u Vondráčků Bertoni. Ve Skrýšově u Bárů sloužil Barbanelli, v Krchlebích ve dvoře Salvanesci, ve Zhorném u Šimků Petr Vischio a u Kovaříků v téže obci Silvius Bonetti. Ve své vlasti byli různých povolání; mnozí vůbec nerozuměli hospodářství. Ale v tehdejší době byla každá síla vítanou, neboť všechny práce spočívaly většinou na bedrech žen, starších mužů a dětí.

Někteří z těch zajatců měli výrazný italský typ: černé oči, hustý, černý vlas, snědou pleť. Mnohého z nich prozradil však italský vojenský stejnokroj a řeč.

Nade všemi měl dozor rakouský voják, vybraný z nejstarších odvodních ročníků, který zůstával u Šimků ve Zhorném. Prvním dozorcem - „postem“ - byl rodilý Polák, jemuž přezdívali „baťa“. Po krátké době vystřídal ho Slovinec Alois Ludvík, mistr zednický z Bače v Kraňsku, muž dobrácké povahy. Většinou bydlil každý zajatec tam, kde sloužil; několik noclehovalo také společně v jedné světnici u Váňů.

Když měli zajatci volnou chvilku, sešli se na návsi a tam u rybníčka na travnatém břehu postáli a pohovořili. Hovor vystřídal často tělocvik: vzájemné přeskakování a zápasení.

V neděli bylo na návsi teprve hlučno. Přišli z okolí zajatci nejen italští, nýbrž i ruští a srbští; stojíce v hloučku s „postem“. dorozumívali se jak mohli, řečí i posuňky.

Za války jezdívala pošta do Křečovic od Sedlčan. Byl to vozík, tažený jedním koníkem. Italové čekali u poštovní kanceláře, nedočkaví běželi kousek naproti. Radostí zářilo oko toho, jehož čekání nebylo marné: z domu dostal lístek, psaní nebo bedničku.

Češtině učili se zajatci těžko. Zato naši páni kluci od nich leckteré slovíčko pochytili a chlubil se ten, kdo již uměl počítati do desíti italsky.

Bonetti, pravého italského typu, zaměstnaný u Voglů, prodělal válku s Alžírem; za světové války ho zajali. Bylo zajímavé poslouchati, když líčil hlasem i posuňky výbuchy a třaskání pum i granátů. Oči mu jen blyštěly. Svým chlebodárcům pracoval na poli, povzbuzoval dobytek volaje: destra, sinestra, rossa, to jest: náruční, podsední, červená! Doma vypomohl, jak bylo třeba.

V neděli odpoledne přišel Viktora k Voglovům navštíviti z Krchleb Salvaneschi, mladík jemné povahy, plavých vlasů. Byl synem kteréhosi italského soudce a sám studoval. V zajeté uklízel dobytek a jezdil s potahem. V notýsku měl obrázek s nápisem „sv. Mořic, patron vojínů“. Jednou ukazoval i válečnou píseň italskou. Měla kolik slov a každá končila refrainem: „S námi po boku jde Francie, naše sestřička.“

Povinnosti svých byl Salvaneschi dbalý. Za nejlepšího hovoru vytáhl hodinky, podíval se a zvolal: „ Štyry hodinky, domy sedum voly.“ (Chtěl říci: Čtyri hodiny, musím domů uklízet sedum volů.)

V jedné z přifařeních obcí měli zajatce, vyučeného v cukrářství. Místo dělání cukrovinek štípal dříví, nakládal hnůj a konal jiné domácí práce. Unavený ukázal jednou na fůru hnoje, kterou právě naložil a zkříživ ruce na prsou, volal na služebnou: „Siňorina Marjánky, umžít, funus - Šešovice.“ Ale nebylo mu souzeno, aby pohřben byl v Křečovicích, odešel později živ a zdráv s ostatními.

Ve Strážovicích u Kopků měli zpočátku jakéhosi Giaviato Signorelli. Pocházel z římské provincie z devítičlenné rodiny; otec měl chaloupku a něco polí. Před válkou Giaviato pracoval v Americe, ve válce byl zajat v bojích u Asiaga. Byl vyšší postavy, štíhlý, mírné, dobrácké povahy a dosti dobrý pracovník v zemědělství. Čeho neznal, brzy ovládal. Po skončení sklizně r. 1916 odešel se skupinou zajatců na práce do cukrovaru Vrdy - Bučice u Čáslavi. Po kampani se zajatci vrátili, Signoretti přišel k Járkovům do Vlkonic a u Kopků ve Stražovicích nastoupil Pietro Barbetti. Byl vyučen pekařem a kupcem u svého otce, který měl zároveň malé hospodářství. Ač jinak dosti dobře pracoval, přece těžkým pracem nezvyklý často pro sebe po italsku vzdychal: „Nešťastná vojna, nešťastná vojna!“ Jinak byl žertovný a rád za děvčaty volal: „Hézky sléčinka!“ také sekati hrabicí ho mrzívalo a ukázal jednou na břicho se slovy: „tam dát motor.“ Toho ovšem nebylo možné a Barbetti otáčel hrabicí vlastní silou.

V dubnu 1917 byl do Křečovic vyslán polní kurát pluku tyrolských střelců z Benešova; měl ve farním chrámu Páně sv. Lukáše ke shromážděným italským zajatcům promluvu v jejich mateřštině a vykonal pro ně zvláštní bohoslužby.

Počátkem r.1918 odešli zajatci do Albanie i do Srbska za různým účelem. Lidé v Křečovicích i okolí měli je rádi, neztrpčovali jim pobyt, vzpomínajíce svých drahých, kteří snad někde daleko také jsou u cizích lidí a našili snad také dobrá srdce...

Za převratu Italové z Albanie a Srbska vrátili se přes Valonu do vlasti. Mnozí z Itálie se ozvali dopisem svým zaměstnavatelům v Čechách.

A poslední „post“ Alois Ludvík? I ten psal, že je v Bači u své rodiny. Poštovní známka a razítko na jeho dopisu nasvědčovaly, že Bač s okolím připadla Itálii. Ludvik byl dobrý a upřímný člověk.

Tolik kousek života mimo válečná kolbiště I. světové války. Skupinová fotografie zajatců, kteří sloužili v Křečovicích jsem umístil na výstavě k 650 letům Křečovic v roce 2000 Na této fotografii dnes už nikdo neví kdo je kdo.

Pavel Novotný

ikrecovice.cz [7/2004]

Toto je značka na internetu, kde se objevují mimo jiné i Křečovické listy. Stránky navštívilo (od 1.6.2003 do 2.6.2004) 48583 návštěvníků. Z celkového počtu návštěvníků výše jmenovaných stránek se zajímá o J. Suka 41%; 11% o Křečovice; 4% o film Vesničko má…; 4% o Pražské jaro; 3% o Základní školu a zbývajících 37% můžeme klasifikovat jako ostatní. Vezmeme-li návštěvnost podle hodin - kdy jsou stránky navštěvovány - tak návštěvnost začíná stoupat v 7 hodin ráno a kolem 14 hodiny dosahuje svého vrcholu celého dne aby opět klesla k 17 hod a okolo 18 hodiny opět stoupá k vrcholu kolem 20 hod a po 23 hodině až do ranních 6 hodin je na stejné úrovni. Dále uvádím tabulku jednotlivých států a počty návštěvníků podle jednotlivých měsíců.

Pavel Novotný

Holý vrch 4.listopadu 1419 [7/2004]

Po smrti Karla IV. se ujímá vlády jeho syn Václav IV. Je pravda, že Václav měl řadu sympatických osobních rysů včetně vladařského nadání a vřelého vztahu k vlasti. Je současně faktem, že panoval za krajně nepříznivých okolností, které by patrně zlomily i osobnosti mnohem silnější.

Václav IV. svou úlohu nezvládl a to jak doma tak na mezinárodním kolbišti. V českém státě se ocitl v těžkých rozporech s duchovenstvem, šlechtou i s ambiciosním příbuzenstvem. Konflikty vyvrcholili tím, že šlechta krále Václava IV. dvakrát za sebou zajala (r. 1394 a 1402) aby na něm ultimativními požadavky vynutila větší podíl na moci ve státě. V roce 1400 ztrácí Václav IV. i říšský trůn.

V předposlední červencový den roku 1419 podají novoměští konšelé z radničních oken - defenestrace. Náhlá smrt krále Václava IV. (16. 8. 1419) vyvolala otázku co bude dál. Čekatel trůnu Zikmund nebyl přijatelný pro všechny a pro stoupence Husova učení už vůbec ne.

V zápětí se Prahou i mnoha jinými místy přežene mstivý průvod lidové zloby. Začalo se projevovat, jak každá sociální vrstva lidí problematiku bouřlivých událostí vidí jinak. Projevují se radikální řešení, lidé jiného názoru jsou hnáni na ohnivou hranici a pronásledováni.

Nastal podzim roku 1419 čas nabitý dramatickými událostmi. Velké lidové shromáždění na Křížkách (u Ládví při při staré silnici Benešov Praha) se uskutečnilo 30. září.

Na Křížkách kněz Koranda mimo jiné volal „Bratři, věstež, žet vinice jest rozkvetlá, ale kozlové chtí ji sniesti protož nechoďte s holemi, ale s braní.“

Na tomto shromáždění byl dohodnut termín dalšího ještě mohutnějšího srazu. Tentokrát přímo do Prahy. Účast na shromáždění slíbili bratři z nejvzdálenějších koutů země. Byl dohodnut termín 10. Listopadu 1419.

Královská vojska, kde mohla znemožňovalo výpravy lidu do Prahy. Z jižních částí Čech šly dvě výpravy. Jedna ze Sušicka, Klatovska, Domažlicka a Plzeňska, značně silná na vozech i pěšky a řádně vyzbrojena. Tato výprava nocovala 3. Listopadu 1419 v Kníně. Druhá výprava, menší vyšla ze Sezimova Ústí, ale nešla obvyklou cestou ku Praze (přes Miličín, Votice, Benešov a Poříčí) protože se obávali královského vojska, které bylo v Benešově. Od Sudoměřic uhnula výprava na Prčici a Sedlčany. Jak jich cestou přibývalo vyšlo jich dne 4. listopadu ze Sedlčan asi na 300 osob.

V Sedlčanech se dozvěděli o výpravě, která je v Kníně i o tom, že vojsko Petra Konopištského ze Štemberka projíždí krajem od Konopiště k Vltavě. Vyslali posla do Knína s prosbou aby jim pomohly případně proti královským vojákům. Z Knína poslali posilu s pěti vozy, ta se ovšem při brodění přes Vltavu u Živohoště zdržela. Když dojeli od říčky nahoru „Viděli již vojsko královské majíc za vůdce Petra Konpištského ze Štemberka, které čítalo asi 1300 dobře ozbrojených jezdců. Lidé od Knína spatřili malý pěší zástup Ústských a proti nim druhý velmi velký houf jízdních s mnohými praporci To když uzřely počali se rozpakovati, co by měli činiti.“

Poslali do Knína, aby všichni poutníci, kteří tam zůstali přijeli na pomoc.

Petr Konopištský nechtěl, aby se oba zástupy poutníků spojily a přikázal vojsku, aby udeřili na Ústské. Ti stáli na návrší „Královská jízda je rozrazila tak, že veškerý houf jezdců skrze ně proskočil a mnoho Ústských leželo na místě zabitých a raněných. Jen něco přes sto Ústských proskočilo ke Knínským, kteří jim šly na pomoc. Petr Konopištský zajal 96 Ústských a začal s Knínskými jednati, aby se vzdali na milost nechtějíli jako Ústští dopadnout.“

Když královské vojsko později při vyjednávání uvidělo korouhve nově příchozích z Knína, kteří šly na pomoc, rozkázal Petr Konopištský vzíti zajatce a ujížděli ke Kutné Hoře. V Kutné Hoře po výsleších se zajatci naložili na tehdejší dobu normálně, naházeli je do prázdných dolů.

Hlavní zástup dojel z Knína na bojiště a zůstali zde přes noc a ráno pohřbili padlé přátele s velikou pobožností jako „první mučedníky.“ Potom pokračovali přes Jílové na Prahu.

Toto první setkání poutníků - stoupenců učení Jana Husa - s královským vojskem je situováno na Holý vrch, v mapách dnes označem jako kóta 446. Na jižním svahu se tehdy v roce 1419 nacházela malá osada s názvem Nahorubyech (dnes Nahoruby). Na zdejší tvrzi zač. XV. století seděli potomci Jarohněva z Křečovic, kteří si začali říkati z Nahorub. Nahoruby jsou jedna z nejstarších osad v našem regionu. Uvádí se, že kníže Oldřich (vládnul 1012 - 1037) tuto vísku daroval klášteru sv. Jana Křtitele na Ostrově.

V místech předpokládaného střetnutí je dnes kamenný monolit (viz. titulní stránky Křečovických listů). Dnes běžně používaný pojem husité, husitské vojsko, tak se však sami nikdy nenazývali. Slovo husité bylo tehdy pro ně hanlivé označení. Nejslavnější autentický název byl „boží bojovníci.“./p>

Pavel Novotný

Sloupek z fary [7/2004]

Začátkem prázdnin 4. července po mši svaté v kostele sv. Lukáše byl požehnán prapor a znak obce Křečovice. U příležitosti této události byl koncert duchovní hudby našeho rodáka Josefa Suka. Tato událost byla pro všechny občany zážitkem, který jistě navodil přátelské vztahy a vzájemnou důvěru. Ve společnosti platí: kdo pomáhá ke štěstí druhým tak činí šťastným i sebe. Všichni víme, že věci které mají v životě největší cenu se nadají koupit za žádné peníze.

A tak si můžeme koupit:
dům, ale ne domov,
postel, ale ne dobré spaní,
peníze, ale ne dobré přátelství,
zábavu, ale ne radost.
Na prodej je:
sex, ale ne láska,
lék, ale ne zdraví,
kniha, ale ne moudrost
A každý si může koupit:
Bibli, ale ne víru,
výhody, ale ne požehnání.
A ještě něco:
za peníze si můžeme koupit hodiny,
ale ne čas.

O prázdninách byly děti z naší farnosti na táboře ve Velíši u Vlašimi, kde prožili hezký týden. Bylo to možné díky obětavosti mládeže, rodičů a spousty lidí dobré vůle.

Na přelomu srpna a září byla udělána omítka severní strany našeho kostela. Zbývá nanést barvy. Děkujeme za finanční podporu. Doufáme, že v příštím roce budeme pokračovat v dalších pracích na východní části kostela - „věže.“./p>

Podzim je čas sklizní - toho co se urodilo na polích, posvícení - poděkování. Dobře víme, že bez Božího požehnání - marné lidské namáhání.

A na závěr přejeme všem dětem a mládeži úspěchy ve škole a dospělým hodně Božího požehnání při jejich výchově.

P. Kazimerz Duš